Nenakažlivá onemocnění včel a včelího plodu

Nenakažlivá onemocnění včel a včelího plodu jsou zpravidla jen ojediněle a přechodně se vyskytující onemocnění. Příčinami těchto onemocnění jsou výkyvy v přísunu potravy, vadná potrava, hlad, přehřátí nebo chlad. Na výskytu těchto nemocí má zpravidla svůj podíl i včelař, někdy i sama příroda.

Průjem včel zpravidla způsobuje těžce stravitelná potrava. Medovicový med v zimních zásobách zapříčiní přeplnění výkalového vaku v období

zimního klidu. Také neklid kolem úlu v tomto období způsobuje časté vyrušováni včel s následným uvolněním chomáče, únikem tepla a zvýšením příjmu potravy pro zachování potřebného tepla. Výsledkem je také přeplněný vak. Osiřelost včelstva před zimou nebo v průběhu zimy zaviní neklid a zvýšení příjmu potravy. Jakmile první včela není schopna udržet obsah výkalového vaku, propuká lavinovitě kálení dalších včel. Hovoříme o úplavici. Jistě je to zbytečný úkaz.

Zácpa včel je také zbytečné onemocnění včelstva. Vzniká většinou nepoměrem krmiček a otevřeného plodu v úle, zpravidla spojeným s chladným počasím, kdy se ve včelstvu projeví žízeň. Příznakem onemocnění bývají „nitky" výkalů na česně, zduřelé zadečky mladušek, mrtvolky v úle. Následky se těžce odstraňují, zpravidla má nemoc dopad na sílu včelstva v dalším období. Je vhodnější jí předcházet. Prvním předpokladem je přirozená síla včelstva. Druhým by mohla být možnost podání vody do včelstva v kteroukoliv roční dobu. Mnohdy i volba stanoviště včelstev ovlivní četnost výskytu zácpy.

Uhynutí plodu chladem nebo hladem se vyskytuje zpravidla v předjarním období, a to tehdy, jestliže včelstvo z různých důvodů ztratí létavky. Plod uhynulý hladem nebo chladem hyne zpravidla v souvislých plochách. Barvy se mění nejdříve v záhybech těla larvy na hnědou, pak černou a po dalším čase tělo zahnívá a vysychá na černý příškvar. Z této situace si včelstvo málokdy pomůže vlastní silou.

K uhynutí včelstva způsobenému přehřátím může také dojít spíše zaviněním včelaře než počasím nebo neschopností včel. Při přehřátí hyne nejen plod, ale i starší včely. Plod vystupuje z buněk, včely zčernají. Pomoc včelstvu zpravidla přichází pozdě.

Včelstvo může onemocnět také v důsledku otravy. V těchto případech je nejvhodnější poradit se se zkušenými včelaři a spolupracovat s představenými obce a zemědělskými podniky. V každém případě však včelstvu, které přežívá následky chemických otrav, je třeba podávat cukerný roztok

1 : 1 (voda - cukr), pokud stojí včelstvo za záchranu, tak dlouho, než překoná vlastní silou následky způsobené ztrátou létavek, ale i mladých včel a otevřeného plodu.

Nemoci včel způsobují značné škody včelaři i národnímu hospodářství. Mnohdy vznikají zbytečné z neznalosti včelaře, mnohdy vinou jiných včelařů, nekázní, nedbalostí, lhostejností. Většině těchto ztrát se dá předejit.

Nejlepším způsobem předcházení nemocem je chov silných včelstev. Dalším předpokladem je studium včelařské literatury. Získávání zkušeností od včelařů s větší praxí zpravidla také prospěje. Avšak pečlivost, svědomitost, zodpovědnost a uvědomělá kázeň celého kolektivu včelařů na velkém území jsou v preventivním boji proti nemocem nenahraditelné.

Článek je převzat z knihy: Začínáme včelařit, Libor Harnousek























©