Infekční nemoci včel

Nejnebezpečnější nemocí s nedozírnými následky je bakteriální nákaza mor včelího plodu. Přesto, že se mor včelího plodu vyskytuje na našem území ojediněle, je tato nemoc pokládána za nejzákeřnější. Jednak z toho důvodu, že baktérie se zásluhou včel velmi snadno a rychle šíří, jednak proto, že proti této nemoci není účinný léčebný prostředek, a také proto, že baktérie moru plodu mají nesmírně dlouhou životaschopnost i v nepříznivých podmínkách. I po více než 30 letech existence baktérií v nevhodných podmínkách stačí pro jejich další vývoj přenesení do prostředí příznivého pro vývoj a pak propuká nákaza velmi rychle ve všech včelstvech na stanovišti, ne-li ve včelstvech celého území. Jediným rychlým zásahem ihned po zjištění nemoci — likvidací všeho včelařského zařízení, inventáře, živého i mrtvého, vosku, úlů, včel i veškerého nářadí pomocí ohně s následným přikrytím značnou vrstvou zeminy - lze nákazu zdolat.

Původcem nákazy je tyčinkovitý Bacíllus larvae. Přenáší se zásadně potravou infikovanou sporami. Nemoci rozšiřují dělnice, zpravidla krmičky. Dělnice létavky mohou zanést nemoc do úlu tím, že vyloupí nemocné včelstvo. Včelař může včelstvo nakazit infikovaným nářadím, soušemi, pylem nebo voskem z neznámých nebo závadných zdrojů. Nejnebezpečnéjším pro rozšíření nákazy může být usazení neznámého zalétlého roje.

Ze žaludku včelí larvy se dostává nákaza krví do celého těla. Larva hyne až při přeměně v kuklu. Prvním příznakem nakažené larvy v buňce je změna barvy zdravé perleťově bílé na barvu šedobílou až šedožlutou. Druhý týden se ztrácí článkování těla a zaniká vnitřní napětí orgánů těla. Za čtyři až pět týdnů, kdy měla být již zdravá včela dávno vylíhlá, mění se tělo larvy v hustou temně zbarvenou hmotu. Za dalších pět až šest týdnů larva vysychá a mění se v tmavý příškvar, který leží na spodní stěně buňky a je s ní těsně spojen. Tuto popsanou skutečnost však málokdy včelař v úle zjistí. Včely se totiž snaží nevylíhlou larvu, infikovanou hmotu, z úlu vynést, dostávají se kusadly a trávicím ústrojím do styku se sporami moru a předávají nákazu dalším včelám. Dospělé včely neonemocnějí. Infikované mladušky pak nemoc roznášejí rychle po celém úle.

Nejvýraznějšími příznaky, které může včelař brzy po objevení se nákazy v úle zjistit, jsou víčka mírně propadlá do buňky. Některá mohou být již i děravá. Rovněž tak nepravidelně uspořádané plochy zavíčkovaného plodu upozorní vnímavé oko včelaře na možnost nákazy. Zdravý dělničí plod se líhne za 21 dní. V pokročilejším stadiu nemoci zůstávají podezřelé nevylíhlé buňky. Tu stačí orientační zásah včelaře ke zjištění, co je pod víčkem. Pokud je nymfa perleťové barvy nebo již s vyvinutýma složenýma očima, pak zjištěná skutečnost souvisí s jiným nedostatkem ve včelstvu, ne však s uvedenou nákazou. Pokud však najdeme v buňce beztvarou hmotu, která se přilepí k dřívku, jímž jsme odstraňovali víčko, a vytahujeme vláknitou hmotu čpící klihovým zápachem, pak se podezření jen zvyšuje.

Výskyt moru včelího plodu je velice vzácný. V posledních letech však v souvislosti s jinými nemocemi četnost výskytu stoupá.

Hniloba včelího plodu je také nákaza, jejíž výskyt neni na území ČR velký, avšak také se musí hlásit veterinárnímu zařízení. I v tomto případě laboratorní vyšetření provádějí specializovaná pracoviště a' pokyny s postupem při léčbě a ošetřování včelstev.
Hniloba plodu má podobné příznaky jako mor plodu. Rozdílnost je snad v tom, že není tak nebezpečná jako mor, lze ji - i když nákladně - léčit. Při průběhu nemoci zůstává příškvar na dně buňky podobný jako u moru, avšak lze jej od stěny buňky oddělit.

Hnilobu plodu způsobuje současně několik mikrobů. Ve včelstvu se hniloba rozšiřuje stejným způsobem jako mor plodu, tedy potravou. U larvy nakažené hnilobou plodu se také nápadně mění členění a typický lesk. Barva se mění v kanárkově žlutou, pak špinavě žlutou, přes hnědou až po tmavohnědou. Všechny odstíny barev lze dokonce vidět i na jednom plástu nakaženého včelstva. Prvním příznakem nemoci bývá celková slabost včelstva. Plod je značně mezerovitý, převážné nezavíčkovaný, v buňkách zůstávají uhynulé larvy.

Včelstva mohou onemocnět z různých důvodů. Jedním z nich může být nevhodné stanoviště, dále pak ztráty létavek, nedostatečná výživa plodu, podvýživa včelstva, nedostatek pylu a okolnosti zaviněné i včelařem.

Nejlacinějším způsobem ozdravení celého ohniska je likvidace nemocného včelstva. Medné zásoby se musí převařit a užít jinak než pro výživu včelstva. Dílo je lépe vyvařit na vosk a vyčistit kyselinou sírovou. Odborné ošetření provedou ve zpracovatelnách včelího vosku. Úl se musí dezinfikovat plamenem s následným vymytím horkou vodou s obsahem 10 % rozpuštěné krystalové sody.

Pozorovací doba ohniska - bývá jím včelín nebo stanoviště včelstev - je jeden rok.

Jiné infekční nemoci včelího plodu se na území ČR vyskytují poměrně zřídka, a proto v této učebnici nejsou popisovány. Je dostatek dostupného odborně zpracovaného materiálu k tomuto tématu, který umožní hlubší studium.

Z houbových nákaz je třeba se zmínit alespoň o zvápenatění včelího plodu. Přesto, že se vyskytovalo na našem území velice ojediněle, v současné době se objevuje častěji. Dává se do spojitosti s výskytem varroázy. Výtrusy houby se buď přenesou na larvu, nebo je larva přijme od krmičky. Z výtrusů vyklíčí vlákna houby a prorůstají tělem larvy. Perleťová barva
přechází žlutým povlakem do šedozelené nebo černé. Larva se mění v mumii, která volně leží v buňce. Většina plodu odumírá pod víčkem buňky, vička se propadají a jsou skvrnitá. Při každém zjištění příznaků se odesílá vzorek k vyšetření do Výzkumného ústavu včelařského. Plásty s napadeným plodem se odstraní a vyvaří. Včelstvo se přeloží do čistého úlu a posílí se plodovými plásty. Ve zvýšené míře se pečuje o čistotu. Úl je třeba dezinfikovat.

Zkamenění včelího plodu je u nás také výjimečně zjišťovanou nemocí. Může se však vyskytnout nejen u plodu, ale i u dospělých včel. Vlákna prorůstají tělem napadeného jedince. Do larvy se dostanou výtrusy s potravou nebo i na chloupcích těla včely. Nákaza se zatím neléčí, napadené plásty se pálí. Úl je třeba řádně dezinfikovat ohněm a vymýt 20% roztokem vody se sodou. Před použitím ohne je třeba seškrábat stěny úlu a naškrabanou hmotu spálit. Včelař, který nedodržuje zásady hygieny, si může nákazu ve včelstvu roznést i sám. Toto onemocnění se může přenést i na člověka.


Článek je převzat z knihy: Začínáme včelařit, Libor Harnousek

















©