Včelí společenství
Jestliže se včelař chce stát úspěšným ve svém oboru a koníčku, je pro něj stěžejní pochopit a zvlastnit si fakt, že včelstvo není množství samostatných včel. Včelstvo jako celek biologickou jednotkou a sociální společenství včel. A právě tomu by měl dobrý včelař rozumět.
Sociálním uspořádáním včelstva máme na mysli: dělbu práce mezi jednotlivými členy a také koordinaci činností (tvorba medu, obrana úlu, péče o plody). To vše pak stojí na třech základních kamenech včelstva – matka a určitý počet trubců a armádě dělnic. Pokud by byť jediný díl skládačky chyběl, nebude zajištěno plodování. Také platí, že všichni v úlu (trubci, matky, dělnice, plody) jsou na sobě navzájem závislí a každý má během roka svou úlohu.
Matka
Při popisu matky začneme jejím vzhledem. Je velmi jednoduché ji mezi jinými včelami rozpoznat: je o poznání větší, ale není široká. Má dlouhý, dozadu se zužující zadeček, podobně jako vosy. Její pohyby jsou pomalejší a rozvážnější.
Úloha matky je velmi jednoduchá – klást vajíčka a to pro všechny tři druhy včel. Role matky při rozvoji včelstva a jeho výkonnosti je tak nediskutovatelný. V květnu až červnu je schopna naklást až 1 500 vajíček denně! Zdravá matka může za příznivých podmínek žít 3 až 4 roky. Matka, podobně jako dělnice, se vyvine z oplozeného vajíčka, které je ovšem nakladeno do větší buňky matečníku – takzvané matečníkové misky. Jakmile se larva vylíhne, je krmena zvláštní potravou – mateří kašičkou. Vývoj matky od vajíčka po dospělou včelu trvá 16 dnů. Poté následuje pár orientačních letů, a jakmile se nová matka zorientuje, následuje snubní let, při kterém bude oplodněna. Nestane-li se tak (špatné počasí, nedostatek trubců) stane se matka trubcokladnou, viz včelí nemoci a poruchy. Matka, kromě vajíček, ještě produkuje feromon, který má jedinečnou vůní pro každou matku. Tím, jak se včely matky dotýkají tykadly, si feromon předávají i včely mezi sebou. Díky němu jsou klidné a nerozlétávají se.
Matka se chová stejně ke všem včelám – vlastním i cizím. V případě napadení včelami matka utíká, při napadení jinou matkou se brání žihadlem. Souboj zpravidla vyhraje mladší matka. Pokud je matka dospělá již natolik, že je schopna letu, může z úlu párkrát vyletět. Pokud se tak stane při otevření úlu prací včelaře, doporučuje se odstoupit a se zavřením počkat, než se matka vrátí.
Trubci
Trubci jsou jediným představitelem samčího elementu ve společenství včel. Poznáme je snadno – jsou mnohem širší a robustnější než dělnice či matka. Nápadní jsou také díky svým očím, které jsou oproti dělnicím také zvětšené. Oproti tomu mají malý sosák, který jim slouží pouze k příjmu potravy od dělnic.
Na rozdíl od dělnic či matek mají trubci jedinou úlohu – oplodňovat matku. To proběhne ve volné přírodě na předem daných místech, která mohou být vzdálena až deset kilometrů od úlu. Tato místa jsou vždy stejná. K tomu je potřeba hlavně dobré počasí pro let, nejčastěji kolem poledne. Samotná kopulace se odehrává ve výšce deseti metrů. Jakmile trubec matku oplodní, padá mrtev k zemi. Je běžné, že matku oplodní více než jeden trubec.
Trubci jsou včelstvem produkováni v době nadbytku, kolem dubna a července. Trubec se vyvíjí v trubčí buňce z neoplodněného vajíčka. Trubci se také mohou vyvinout z vajíček matky s vyčerpaným semenným váčkem, což jsou trubcokladné matky. Jakmile se trubci vylíhnou, seskupují se kolem zavíčkovaných plodů, kde je správná teplota (35 °C) pro dozrávání spermií.
Život trubců je jednoduše jednoúčelový. Potravu zprvu dostávají od dělnic a od osmého dne vylétávají ven a živí se sami z medových buněk. V závislosti na svou schopnost oplodnit matku žijí 20-50 dní. Pokud nebude úspěšný a nezemře pářením a dožije se konce dubna, bude vystrnaděn z úlu. Pokud například není v úlu dostatek potravy, je trubec vystrnaděn okamžitě. V době nedostatku jsou také odstraňovány trubčí larvy. Některým nechtěným trubcům, kteří jsou ještě schopny letu, podaří najít azyl u jiného včelstva, které nemá dostatek trubců.
Ono vyhánění trubců samo o sobě může být kruté, ovšem je to známkou zdravého a fungujícího včelstva a dobré matky. Včelstvo tím také oznamuje včelaři konec snůšky.
Dělnice
Dělnice jsou tou nejmenší včelou v úle. Ovšem jsou nejpilnější a je jich nejvíce. A je to skutečná armáda. Ze sestupné fáze života včelstva (červenec-srpen-října) je dělnic přibližně 10 000 až 15 000 se tyto počty od února do června zvyšují na 50 000 až 80 000.
Z biologického hlediska jsou dělnice nevyvinuté samičky. Mají vaječníky, ovšem ty jsou malé a zakrnělé, tedy neprodukují vajíčka. Někdy však může nastat výjimka, kdy se osiřelé včelstvo bez matky snaží plodovat samo. Jenže dělnice jsou schopny stvořit jen menší trubce, nikoliv novou matku. Ovšem evoluce dělnice na úkor pohlavních orgánů obdařila dlouhým sosáčkem a specielně upravenými nohami, které jsou ideální pro sběr potravy. Dělnice mají také voskové žlázy, díky nimž jsou schopny stavby plástů.
Dělnice mají mnoho rolí v životě úlu. Na to jsou přizpůsobeny mnohými orgány, které se postupem života střídavě vyvinou a až se prací opotřebují, vyvine se nový. Z toho se také usuzuje, že včely dělnice neumírají stářím, nýbrž prací. Jsou včely čističky, krmičky nebo také létavky, které hledají potravu.
Dělnice se z vajíčka do dospělého jedince vyvine za 21 dní. Jakmile dělnice dospěje, čeká ji průměrně pět týdnů života, které stráví prací. Život má přitom krásně rozvržen, jak bylo zmíněno výše podle dospívání orgánů, následovně: první tři dny dělnice čistí buňky (čistička), od čtvrtého do třináctého dne se dělnice věnuje krmení vyvíjejícího se plodu (krmička). Nejprve krmí staré a později mladé larvy. Od třináctého dne se včely věnují dalším činnostem podle aktuální potřeby - čistí úl, vynáší mrtvé včely, výkaly a odpadky; pěchují pyl v buňkách, přetváří nektar a medovici, produkují vosk, ze kterého pak staví plásty. Také mohou pomocí propolis začít vyspravovat úl – zacpávají a tmelí skuliny a trhliny. Když je třeba, včely tohoto věku se starají o bezpečnost úlu. Když včely dovrší věk osmnáct až dvacet dnů, zajišťují již na plný úvazek hlídání česna. K tomu se také řadí větráním zajišťovaný přísun vzduchu a regulace teploty. V této době již také může podnikat první orientační lety v okolí úlu. Jakmile se dobře zorientuje, stává se létavkou, kterou je až do konce svého života. Létavky pracují venku, kde zajišťují dostatek surovin pro včely uvnitř úlu – sbírají a dovážejí nektar, medovici, pyl a vodu. Samozřejmě i propolis.
Jestliže se včelař chce stát úspěšným ve svém oboru a koníčku, je pro něj stěžejní pochopit a zvlastnit si fakt, že včelstvo není množství samostatných včel. Včelstvo jako celek biologickou jednotkou a sociální společenství včel. A právě tomu by měl dobrý včelař rozumět.
Sociálním uspořádáním včelstva máme na mysli: dělbu práce mezi jednotlivými členy a také koordinaci činností (tvorba medu, obrana úlu, péče o plody). To vše pak stojí na třech základních kamenech včelstva – matka a určitý počet trubců a armádě dělnic. Pokud by byť jediný díl skládačky chyběl, nebude zajištěno plodování. Také platí, že všichni v úlu (trubci, matky, dělnice, plody) jsou na sobě navzájem závislí a každý má během roka svou úlohu.
Matka
Při popisu matky začneme jejím vzhledem. Je velmi jednoduché ji mezi jinými včelami rozpoznat: je o poznání větší, ale není široká. Má dlouhý, dozadu se zužující zadeček, podobně jako vosy. Její pohyby jsou pomalejší a rozvážnější.
Úloha matky je velmi jednoduchá – klást vajíčka a to pro všechny tři druhy včel. Role matky při rozvoji včelstva a jeho výkonnosti je tak nediskutovatelný. V květnu až červnu je schopna naklást až 1 500 vajíček denně! Zdravá matka může za příznivých podmínek žít 3 až 4 roky. Matka, podobně jako dělnice, se vyvine z oplozeného vajíčka, které je ovšem nakladeno do větší buňky matečníku – takzvané matečníkové misky. Jakmile se larva vylíhne, je krmena zvláštní potravou – mateří kašičkou. Vývoj matky od vajíčka po dospělou včelu trvá 16 dnů. Poté následuje pár orientačních letů, a jakmile se nová matka zorientuje, následuje snubní let, při kterém bude oplodněna. Nestane-li se tak (špatné počasí, nedostatek trubců) stane se matka trubcokladnou, viz včelí nemoci a poruchy. Matka, kromě vajíček, ještě produkuje feromon, který má jedinečnou vůní pro každou matku. Tím, jak se včely matky dotýkají tykadly, si feromon předávají i včely mezi sebou. Díky němu jsou klidné a nerozlétávají se.
Matka se chová stejně ke všem včelám – vlastním i cizím. V případě napadení včelami matka utíká, při napadení jinou matkou se brání žihadlem. Souboj zpravidla vyhraje mladší matka. Pokud je matka dospělá již natolik, že je schopna letu, může z úlu párkrát vyletět. Pokud se tak stane při otevření úlu prací včelaře, doporučuje se odstoupit a se zavřením počkat, než se matka vrátí.
Trubci
Trubci jsou jediným představitelem samčího elementu ve společenství včel. Poznáme je snadno – jsou mnohem širší a robustnější než dělnice či matka. Nápadní jsou také díky svým očím, které jsou oproti dělnicím také zvětšené. Oproti tomu mají malý sosák, který jim slouží pouze k příjmu potravy od dělnic.
Na rozdíl od dělnic či matek mají trubci jedinou úlohu – oplodňovat matku. To proběhne ve volné přírodě na předem daných místech, která mohou být vzdálena až deset kilometrů od úlu. Tato místa jsou vždy stejná. K tomu je potřeba hlavně dobré počasí pro let, nejčastěji kolem poledne. Samotná kopulace se odehrává ve výšce deseti metrů. Jakmile trubec matku oplodní, padá mrtev k zemi. Je běžné, že matku oplodní více než jeden trubec.
Trubci jsou včelstvem produkováni v době nadbytku, kolem dubna a července. Trubec se vyvíjí v trubčí buňce z neoplodněného vajíčka. Trubci se také mohou vyvinout z vajíček matky s vyčerpaným semenným váčkem, což jsou trubcokladné matky. Jakmile se trubci vylíhnou, seskupují se kolem zavíčkovaných plodů, kde je správná teplota (35 °C) pro dozrávání spermií.
Život trubců je jednoduše jednoúčelový. Potravu zprvu dostávají od dělnic a od osmého dne vylétávají ven a živí se sami z medových buněk. V závislosti na svou schopnost oplodnit matku žijí 20-50 dní. Pokud nebude úspěšný a nezemře pářením a dožije se konce dubna, bude vystrnaděn z úlu. Pokud například není v úlu dostatek potravy, je trubec vystrnaděn okamžitě. V době nedostatku jsou také odstraňovány trubčí larvy. Některým nechtěným trubcům, kteří jsou ještě schopny letu, podaří najít azyl u jiného včelstva, které nemá dostatek trubců.
Ono vyhánění trubců samo o sobě může být kruté, ovšem je to známkou zdravého a fungujícího včelstva a dobré matky. Včelstvo tím také oznamuje včelaři konec snůšky.
Dělnice
Dělnice jsou tou nejmenší včelou v úle. Ovšem jsou nejpilnější a je jich nejvíce. A je to skutečná armáda. Ze sestupné fáze života včelstva (červenec-srpen-října) je dělnic přibližně 10 000 až 15 000 se tyto počty od února do června zvyšují na 50 000 až 80 000.
Z biologického hlediska jsou dělnice nevyvinuté samičky. Mají vaječníky, ovšem ty jsou malé a zakrnělé, tedy neprodukují vajíčka. Někdy však může nastat výjimka, kdy se osiřelé včelstvo bez matky snaží plodovat samo. Jenže dělnice jsou schopny stvořit jen menší trubce, nikoliv novou matku. Ovšem evoluce dělnice na úkor pohlavních orgánů obdařila dlouhým sosáčkem a specielně upravenými nohami, které jsou ideální pro sběr potravy. Dělnice mají také voskové žlázy, díky nimž jsou schopny stavby plástů.
Dělnice mají mnoho rolí v životě úlu. Na to jsou přizpůsobeny mnohými orgány, které se postupem života střídavě vyvinou a až se prací opotřebují, vyvine se nový. Z toho se také usuzuje, že včely dělnice neumírají stářím, nýbrž prací. Jsou včely čističky, krmičky nebo také létavky, které hledají potravu.
Dělnice se z vajíčka do dospělého jedince vyvine za 21 dní. Jakmile dělnice dospěje, čeká ji průměrně pět týdnů života, které stráví prací. Život má přitom krásně rozvržen, jak bylo zmíněno výše podle dospívání orgánů, následovně: první tři dny dělnice čistí buňky (čistička), od čtvrtého do třináctého dne se dělnice věnuje krmení vyvíjejícího se plodu (krmička). Nejprve krmí staré a později mladé larvy. Od třináctého dne se včely věnují dalším činnostem podle aktuální potřeby - čistí úl, vynáší mrtvé včely, výkaly a odpadky; pěchují pyl v buňkách, přetváří nektar a medovici, produkují vosk, ze kterého pak staví plásty. Také mohou pomocí propolis začít vyspravovat úl – zacpávají a tmelí skuliny a trhliny. Když je třeba, včely tohoto věku se starají o bezpečnost úlu. Když včely dovrší věk osmnáct až dvacet dnů, zajišťují již na plný úvazek hlídání česna. K tomu se také řadí větráním zajišťovaný přísun vzduchu a regulace teploty. V této době již také může podnikat první orientační lety v okolí úlu. Jakmile se dobře zorientuje, stává se létavkou, kterou je až do konce svého života. Létavky pracují venku, kde zajišťují dostatek surovin pro včely uvnitř úlu – sbírají a dovážejí nektar, medovici, pyl a vodu. Samozřejmě i propolis.
®