Jednoduchá provozní metoda s nástavkovým úlem
Základy jednoduché provozní metody, která bude popsána v dalším textu, jsou následující: prostorný nástavkový úl s volným dnem a víkem, nerojivá včelstva a v neposlední řadě dobrá jarní a rozvojová snůška. Za základ hlavních snůšek, které je třeba maximálně využít, je považována lesní medovicová snůška a narůstající snůšky řepkové.Dalším předpokladem úspěšné provozní metody je vhodné včelařské stanoviště a volné rozestavení včelstev.
Včelařský rok
Včelařský rok začíná v pozdním létě/časném podzimu. Z lidského hlediska je to „převrácený“ rok - i když to může některé začátečníky překvapit, protože oni přece začali včelařit na jaře. Nebude ale lepší, když zapomeneme na náš kalendář a podíváme se raději na životní rytmus našich včel? Popis proto začíná od období, ve kterém se včely připravují na nastávající chladné měsíce. V této době jsou položeny základy pro úspěšnou provozní metodu. Včelař vytváří předpoklady pro silná, přezimování schopná včelstva. která mohou být v nastávajícím roce obhospodařována s odpovídajícím úspěchem
Pokusím se co nejpřesněji popsat všechno, co se musí během celého roku se včelstvem dělat. Přesto to musíte brát pouze jako přibližný návod, protože vzhledem k rozdílným snůškovým a klimatickým podmínkám nemohou být žádné pokyny zcela přesné. Platí to zejména pro časový průběh prací. Použitý včelí materiál a v neposlední řadě i jiný, než zde popsaný typ úlu, mohou způsob hospodaření ulehčit, nebo zkomplikovat.
Základy jednoduché provozní metody, která bude popsána v dalším textu, jsou následující: prostorný nástavkový úl s volným dnem a víkem, nerojivá včelstva a v neposlední řadě dobrá jarní a rozvojová snůška. Za základ hlavních snůšek, které je třeba maximálně využít, je považována lesní medovicová snůška a narůstající snůšky řepkové.Dalším předpokladem úspěšné provozní metody je vhodné včelařské stanoviště a volné rozestavení včelstev.
Včelařský rok
Včelařský rok začíná v pozdním létě/časném podzimu. Z lidského hlediska je to „převrácený“ rok - i když to může některé začátečníky překvapit, protože oni přece začali včelařit na jaře. Nebude ale lepší, když zapomeneme na náš kalendář a podíváme se raději na životní rytmus našich včel? Popis proto začíná od období, ve kterém se včely připravují na nastávající chladné měsíce. V této době jsou položeny základy pro úspěšnou provozní metodu. Včelař vytváří předpoklady pro silná, přezimování schopná včelstva. která mohou být v nastávajícím roce obhospodařována s odpovídajícím úspěchem
Pokusím se co nejpřesněji popsat všechno, co se musí během celého roku se včelstvem dělat. Přesto to musíte brát pouze jako přibližný návod, protože vzhledem k rozdílným snůškovým a klimatickým podmínkám nemohou být žádné pokyny zcela přesné. Platí to zejména pro časový průběh prací. Použitý včelí materiál a v neposlední řadě i jiný, než zde popsaný typ úlu, mohou způsob hospodaření ulehčit, nebo zkomplikovat.
PROVOZNÍ METODA
Letní měsíce: vedení včelstva
Doba květu ovocných stromů, luk a řepky znamená pro včelstva dobrou nebo velmi dobru snůšku pylu a nektaru. Z rozsáhlých plodových ploch se líhne dostatek nových včel, zesilování včelstva můžeme pozorovat denně. Zatímco se včelař v jarních měsících věnoval vytvoření snůškových včelstev, musí teď podnikat kroky vedoucí k zachování včelstev pro využití snůšky z řepky smrku a jedle.
Opatření proti rojení
V dřívějších dobách byl v určitých místech nejlepší ten včelař, jehož včelstva se nejčastěji rojila. Rojové hospodářství bylo založeno na chovu rojivé včely a malém vnitřním prostoru úlů. Časová náročnost tohoto způsobu chovu nebyla problémem, protože tehdejší bydlení a druh zaměstnání obvykle dovoloval včelaři, aby byl u svých včel celý den. Zvláštní roli v té době nehrály ani podmínky snůšky. Nektarová květová snůška trvající až do období rojení zajišťovala dobrou sklizeň medu a následující prodej rojů se stal dalším zdrojem příjmů.
Dnešní včelař musí naopak překonávat většinou velké vzdálenosti mezi bydlištěm, pracovištěm a stanovištěm. Po celý den může být u svých včel v sobotu a neděli. Do způsobu provozní metody musí proto zařadit i opatření proti rojení. Kromě toho se v dřívějších letech jednoznačně prokázalo, že naše dnes chovaná včelstva, která se dostala do rojové nálady nebo se i vyrojila, při lesní snůšce ze smrku nebo jedle ve výkonu pokulhávala, nebo vyšla dokonce naprázdno ve srovnání se včelstvy nevyrojenými.
Dnešní chov nerojivé včely umožnila chovatelská opatření a výběr. Ukazuje se ale, že z nerojivých včel se postupem doby přirozeným křížením rojivých linií stávají opět včely rojivé. Pomoc je možno očekávat od cílené výměny matek. Chovem nerojivých včel problém ale nevyřešíme, pokud budeme včelstva od časného jara držet v příliš malém prostoru. Zdá se, že k rojení vede i nadbytek mateří kašičky v podobě mnoha vylíhlých mladušek. Ke tlumení rojové nálady je důležitým předpokladem stálé, ne příliš váhavé rozšiřování včelstva, stejně chov včelstev v přiměřeně velkých úlech. I když oba faktory působí proti rojení, může u některých včelstev k rojové náladě dojít. Pokud se to nestane u více než 10 % včelstev, můžeme celou záležitost považovat za normální.
Kontrola rojové nálady
Zkušení včelaři doporučují v době rojení prohlídky včelstev v intervalu 7 až 9 dnů. To je určitě nezbytné, pokud do rojové nálady přichází více než 10 % včelstev. Ztráta rojů je závažnější než ztráta času stráveného prohlídkami. Když chceme zkontrolovat rojovou náladu, stačí zpravidla, když odklopíme horní nebo druhý nástavek. Včelstva, která se chtějí vyrojit, staví matečníky převážně na spodních okrajích, nebo na volných místech v rohu plástů. Jako účinné preventivní opatření proti rojení nelze tuto časově náročnou metodu doporučit. Vylétnutí několika rojů a jejich zaopatření je hospodárnější.
Zabránění rojení
Zřetelnou známkou rojové nálady je větší počet nasazených a mateří kašičkou naplněných matečníků. Jejich vylomení nepomůže. Celé včelstvo je na novou situaci „rozdělení“ připraveno. Plodování není již tak intenzivní. Snižuje se i snůšková aktivita včelstva. Pečlivý pozorovatel to může poznat podle provozu na česnu při srovnání s minulými dny a se sousedními včelstvy. Matečníky jsou většinou na dolním okraji plástů, počet 15 až 20 není nic mimořádného. Jakmile najdeme matečníky zavíčkované, nebude dlouho trvat a včely se vyrojí. Tady si vždy klademe otázku: máme čekat, až roj vyletí, nebo máme rojení vhodným opatřením zabránit? Vyrojení je spojeno s rizikem ztráty roje, opatření proti vyrojení vyžadují kus práce.
Mezioddělek
Vytvoření mezioddělku je silný zásah do včelstva v rojové náladě; má se jím zabránit vyrojení. Při překročení normálních 10% rojů je to účelné; pod 10 % necháme včely vyrojit, ale roj spojíme s vyrojeným včelstvem.
Mezioddělek má smysl a přinese očekávaný výsledek pouze tehdy, pokud je včelstvo v počátečním stadiu rojové nálady. Nejdříve musíme najít matku, což někdy stojí hodně času. S matkou a třemi nebo čtyřmi nezavíčkovanými plodovými plásty s odpovídajícími zásobami vytvoříme oddělek, který umístíme do nástavku se dnem a víkem. Ve zbytku včelstva, pokud se jedná o včelstvo dobré, vylomíme všechny matečníky až na jeden. Pokud včelstvo příliš kvalitní není, přidáme mu zralý matečník, nebo oplozenou matku dobrého původu. Oddělek dáme na jiné místo, nebo jej postavíme na víko původního včelstva. Létavky z oddělku se vrátí, takže původní včelstvo ještě může využít současnou snůšku. Pokud by se oddělek nevyvíjel uspokojivě, můžeme jej po 2 až 3 týdnech spojit se zbytkem včelstva, jakmile je v něm kladoucí matka. Rojová nálada včelstva se zpravidla ztratí; ve výjimečných případech může přesto k vyrojení dojít, především tehdy, jestliže jsme při prohlídce přehlédli matečníky
Doba květu ovocných stromů, luk a řepky znamená pro včelstva dobrou nebo velmi dobru snůšku pylu a nektaru. Z rozsáhlých plodových ploch se líhne dostatek nových včel, zesilování včelstva můžeme pozorovat denně. Zatímco se včelař v jarních měsících věnoval vytvoření snůškových včelstev, musí teď podnikat kroky vedoucí k zachování včelstev pro využití snůšky z řepky smrku a jedle.
Opatření proti rojení
V dřívějších dobách byl v určitých místech nejlepší ten včelař, jehož včelstva se nejčastěji rojila. Rojové hospodářství bylo založeno na chovu rojivé včely a malém vnitřním prostoru úlů. Časová náročnost tohoto způsobu chovu nebyla problémem, protože tehdejší bydlení a druh zaměstnání obvykle dovoloval včelaři, aby byl u svých včel celý den. Zvláštní roli v té době nehrály ani podmínky snůšky. Nektarová květová snůška trvající až do období rojení zajišťovala dobrou sklizeň medu a následující prodej rojů se stal dalším zdrojem příjmů.
Dnešní včelař musí naopak překonávat většinou velké vzdálenosti mezi bydlištěm, pracovištěm a stanovištěm. Po celý den může být u svých včel v sobotu a neděli. Do způsobu provozní metody musí proto zařadit i opatření proti rojení. Kromě toho se v dřívějších letech jednoznačně prokázalo, že naše dnes chovaná včelstva, která se dostala do rojové nálady nebo se i vyrojila, při lesní snůšce ze smrku nebo jedle ve výkonu pokulhávala, nebo vyšla dokonce naprázdno ve srovnání se včelstvy nevyrojenými.
Dnešní chov nerojivé včely umožnila chovatelská opatření a výběr. Ukazuje se ale, že z nerojivých včel se postupem doby přirozeným křížením rojivých linií stávají opět včely rojivé. Pomoc je možno očekávat od cílené výměny matek. Chovem nerojivých včel problém ale nevyřešíme, pokud budeme včelstva od časného jara držet v příliš malém prostoru. Zdá se, že k rojení vede i nadbytek mateří kašičky v podobě mnoha vylíhlých mladušek. Ke tlumení rojové nálady je důležitým předpokladem stálé, ne příliš váhavé rozšiřování včelstva, stejně chov včelstev v přiměřeně velkých úlech. I když oba faktory působí proti rojení, může u některých včelstev k rojové náladě dojít. Pokud se to nestane u více než 10 % včelstev, můžeme celou záležitost považovat za normální.
Kontrola rojové nálady
Zkušení včelaři doporučují v době rojení prohlídky včelstev v intervalu 7 až 9 dnů. To je určitě nezbytné, pokud do rojové nálady přichází více než 10 % včelstev. Ztráta rojů je závažnější než ztráta času stráveného prohlídkami. Když chceme zkontrolovat rojovou náladu, stačí zpravidla, když odklopíme horní nebo druhý nástavek. Včelstva, která se chtějí vyrojit, staví matečníky převážně na spodních okrajích, nebo na volných místech v rohu plástů. Jako účinné preventivní opatření proti rojení nelze tuto časově náročnou metodu doporučit. Vylétnutí několika rojů a jejich zaopatření je hospodárnější.
Zabránění rojení
Zřetelnou známkou rojové nálady je větší počet nasazených a mateří kašičkou naplněných matečníků. Jejich vylomení nepomůže. Celé včelstvo je na novou situaci „rozdělení“ připraveno. Plodování není již tak intenzivní. Snižuje se i snůšková aktivita včelstva. Pečlivý pozorovatel to může poznat podle provozu na česnu při srovnání s minulými dny a se sousedními včelstvy. Matečníky jsou většinou na dolním okraji plástů, počet 15 až 20 není nic mimořádného. Jakmile najdeme matečníky zavíčkované, nebude dlouho trvat a včely se vyrojí. Tady si vždy klademe otázku: máme čekat, až roj vyletí, nebo máme rojení vhodným opatřením zabránit? Vyrojení je spojeno s rizikem ztráty roje, opatření proti vyrojení vyžadují kus práce.
Mezioddělek
Vytvoření mezioddělku je silný zásah do včelstva v rojové náladě; má se jím zabránit vyrojení. Při překročení normálních 10% rojů je to účelné; pod 10 % necháme včely vyrojit, ale roj spojíme s vyrojeným včelstvem.
Mezioddělek má smysl a přinese očekávaný výsledek pouze tehdy, pokud je včelstvo v počátečním stadiu rojové nálady. Nejdříve musíme najít matku, což někdy stojí hodně času. S matkou a třemi nebo čtyřmi nezavíčkovanými plodovými plásty s odpovídajícími zásobami vytvoříme oddělek, který umístíme do nástavku se dnem a víkem. Ve zbytku včelstva, pokud se jedná o včelstvo dobré, vylomíme všechny matečníky až na jeden. Pokud včelstvo příliš kvalitní není, přidáme mu zralý matečník, nebo oplozenou matku dobrého původu. Oddělek dáme na jiné místo, nebo jej postavíme na víko původního včelstva. Létavky z oddělku se vrátí, takže původní včelstvo ještě může využít současnou snůšku. Pokud by se oddělek nevyvíjel uspokojivě, můžeme jej po 2 až 3 týdnech spojit se zbytkem včelstva, jakmile je v něm kladoucí matka. Rojová nálada včelstva se zpravidla ztratí; ve výjimečných případech může přesto k vyrojení dojít, především tehdy, jestliže jsme při prohlídce přehlédli matečníky
Hladové včelstvo
Včely vyletují nepatrně i za dobrého snůškového dne, protože s případnými zbytky potravy v podobě medu nebo invertovaného cukru zacházejí velmi hospodárně. Větší výskyt mrtvolek na letáku naznačuje konec včelstva.
Vyloupené včelstvo
Intenzivně vlétající a vylétající včely v nás nejdříve vzbuzují dojem silného snůškového letu. Při přesnějším pozorování ale brzy zjistíme, že včely jsou velmi rozrušené a při vletu se chovají jako vetřelci. Dávají zcela jasně najevo, že ke včelstvu nepatří. Strážkyním, které hlídají česno, se vyhýbají a vyhledávají každou příležitost, aby mohly vniknout do úlu. Občas se jim to podaří skulinou ve špatně uzavřeném víku, netěsnícím dnem nebo poškozenou lištou. Protože silné včelstvo se lupičkám brání, dojde mezi lupičkami a strážkyněmi nejdříve k boji. Větší počet mrtvých včel před úlem je jasná známka loupežení.
Odlétající včely opouštějí leták vyloupeného včelstva co nejrychleji. Chovají se téměř tak, jako by dělaly něco špatného. Lupičky ztrácejí rychle ochlupení, takže jsou nápadné svým hladkým a skoro černým tělem. Vyloupené včelstvo snižuje postupně sběr pylu. Sociální chování včelstva je rozvráceno. Vyloupené včelstvo má okolí česna umazáno směsí medu a vykousaného vosku.
Zabránit jakékoliv loupeži, je úkol včelaře. Slabší včelstva, oddělky a mladá včelstva chráníme zúžením česna. U vylupovaného včelstva zúžíme česno na průchod jediné včely.
Začátek loupeže může být vyprovokován chováním včelaře, který nechá nezakryté nástavky s rámky s medem, nebo medem potřísní úl. Proto při práci v bezsnůškovém období musí pracovat rychle, nepracuje se včelstvy postupně a uklízí po sobě všechny kapky od medu i kousky vosku.
Loupící včelstvo
Vyznačuje se intenzivním letem, který trvá i v období bez snůšky až do setmění. Včely, které se vracejí do úlu s pylovými rousky, zahlédneme pouze ojediněle, nebo vůbec. Zatímco ostatní na stanovišti rozestavená včelstva již delší dobu nelétají, nalétává loupežící včelstvo tak dlouho na zdroj potravy, až jej vyčerpá. Ráno začínají loupící včelstva létat nejdříve. Nezřídka podnítí rabující včelstvo k loupeži na tomtéž zdroji i jiná včelstva. Loupící včelstva mívají tak intenzivní sběrací pud, že mhohdy přeplní svůj úl zásobami ještě během října. Vyloupené včelstvo v této době lze zachránit jen přidáním hotových zásob z jiných včelstev.
Nemocné včelstvo
Přesné zjištění nemoci včelstva z pouhého pozorování včelstva na česně není možné. Příznaky a podezřelé momenty tam ale v mnoha případech již pozorovatelné jsou.
Nosematóza a úplavice se projeví vodnatými světlehnědými výkaly na letáku, stěnách úlu a víku a letu neschopnými, ztěžka lezoucími včelami.
Takové jednoznačně nemocné včely se objevují i u akarinózy.
Včelstvo napadené zvápenatěním plodu poznáme podle vynesených mumifikovaných, nažloutlých až bílých larev, především v ranních hodinách.
U včelstva se silnou varroázou se strážkyně na česně chovají tak, jako by se neustále musely bránit proti loupeživým vetřelcům, i když se jedná o včely z jejich vlastního včelstva. Vzájemné „očichávání“, obranná reakce vůči přilétajícím včelám a často i vzájemný boj několika včel svědčí jasně o tom, že sociální chování je narušeno. Když se jednotlivé včely vzájemně ohmatávají, přičemž mnohé z nich velmi klidně stojí, získáme dojem, že si chtějí vzájemně pomáhat. Můžeme to pozorovat v pozdních letních měsících, především v době zakrmování.
Zvlášť nápadně se na česnu projevuje černá nemoc v oblastech s medovicovou jedlovou snůškou. I při dobré snůšce a za letového počasí se neochlupené létavky shlukují na letáku, na stěnách úlu, ale velmi často i v trávě před úlem do houfů a chomáčků. Sotva lezou, třepou křídly, nemohou létat a hynou. Zvyšující se počet mrtvolek před úlem signalizuje zhroucení včelstva, pokud nebude ihned převezeno do oblasti bez jedlové snůšky.
Obávaný mor plodu poznáme nanejvýš podle zápachu podobného zápachu zapocených nohu, ale musíme mít jemný čich. Vnímavému pozorovateli je včelstvo napadené morem plodu nápadné slábnoucím letem, neboť sila včelstva klesá. Protože takové příznaky mají často i jiné příčiny, mohou k podobným zjištěním dospět jen ti včelaři, kteří svá včelstva dobře znají, po delší dobu je intenzivně pozorují, a mohou proto včelstva srovnávat.
Otrava prostředky na ochranu rostlin
Náhlý hromadný výskyt mrtvých včel na letáku vzbuzuje podezření, že včely neuhynuly přirozenou smrtí. U silných včelstev otravu dotykovými insekticidy nevidíme mrtvolky jenom v bezprostřední blízkosti čelních stěn úlů, ale i ve vzdálenosti do 10 až 20 m. Protože některé prostředky nepůsobí okamžitě, najedeme i včely, které zápasí se smrtí. Leží na hřbetě a křečovitými pohyby křídel se pokoušejí odlétnout. O otravě svědčí i letu neschopné, ztěžka lezoucí nebo na stéblech trávy pevně se držící včely. Někdy tento stav trvá i několik dní.
Včelstvo trpící nedostatkem vzduchu
Máme-li na úlu příliš malé česno, vidíme za příznivých snůškových dnů často až sto včel, které stojí na letáku a větrají. Příčina je většinou v rozměrech česna, kterým musí být odstraňována mj. i přebytečná vlhkost. V letních měsících zajišťuje proud vzduch, který směřuje ven, i dodatečné ochlazování vnitřních prostor úlu.
Včelstvo, které má nedostatek vzduchu při uzavření česna během transportu nebo z jiných důvodů, poznáme podle toho, že po uvolnění otvoru se vyhrne spousta včel, které pokryjí čelní stěnu úlu. Chování včel se znormalizuje až po několika hodinách. Když trpí včelstvo nedostatkem vzduchu a vysokou teplotou, projeví se to kolem česna kousky zdeformovaného díla, smíchanými s medem a mrtvými včelami.
V zimě
Při srovnání s letními měsíci se na česnu v zimě celkem nic neděje. Pečlivému pozorovateli ovšem neunikne, že i přes nízkou teplotu jednotlivé včely vyletí, ale již se nevrátí. Tyto včely jsou nemocné a přestárlé a úl opouštějí. Když se objeví ve zvýšené míře zimní měl smíchaná s drtí z plástů a mrtvými včelami, znamená to, že je v úlu myš. Pokud do úlu proniká rejsek, nejsou pozorovány rozkousané plásty. Podle zanechaných křídel a nožiček je vidět, že hlodavci rozkousávají těla mrtvých včel. Zatímco hlodavci těla včel rozkousávají, rejskové konzumují přes otvor v hrudníku pouze létací svalstvo.
Při proletu po delší zimní přestávce se včely nezbavují pouze výkalů, ale znova se orientují, neboť orientace se po delší letové pauze ztrácí.
Včely vyletují nepatrně i za dobrého snůškového dne, protože s případnými zbytky potravy v podobě medu nebo invertovaného cukru zacházejí velmi hospodárně. Větší výskyt mrtvolek na letáku naznačuje konec včelstva.
Vyloupené včelstvo
Intenzivně vlétající a vylétající včely v nás nejdříve vzbuzují dojem silného snůškového letu. Při přesnějším pozorování ale brzy zjistíme, že včely jsou velmi rozrušené a při vletu se chovají jako vetřelci. Dávají zcela jasně najevo, že ke včelstvu nepatří. Strážkyním, které hlídají česno, se vyhýbají a vyhledávají každou příležitost, aby mohly vniknout do úlu. Občas se jim to podaří skulinou ve špatně uzavřeném víku, netěsnícím dnem nebo poškozenou lištou. Protože silné včelstvo se lupičkám brání, dojde mezi lupičkami a strážkyněmi nejdříve k boji. Větší počet mrtvých včel před úlem je jasná známka loupežení.
Odlétající včely opouštějí leták vyloupeného včelstva co nejrychleji. Chovají se téměř tak, jako by dělaly něco špatného. Lupičky ztrácejí rychle ochlupení, takže jsou nápadné svým hladkým a skoro černým tělem. Vyloupené včelstvo snižuje postupně sběr pylu. Sociální chování včelstva je rozvráceno. Vyloupené včelstvo má okolí česna umazáno směsí medu a vykousaného vosku.
Zabránit jakékoliv loupeži, je úkol včelaře. Slabší včelstva, oddělky a mladá včelstva chráníme zúžením česna. U vylupovaného včelstva zúžíme česno na průchod jediné včely.
Začátek loupeže může být vyprovokován chováním včelaře, který nechá nezakryté nástavky s rámky s medem, nebo medem potřísní úl. Proto při práci v bezsnůškovém období musí pracovat rychle, nepracuje se včelstvy postupně a uklízí po sobě všechny kapky od medu i kousky vosku.
Loupící včelstvo
Vyznačuje se intenzivním letem, který trvá i v období bez snůšky až do setmění. Včely, které se vracejí do úlu s pylovými rousky, zahlédneme pouze ojediněle, nebo vůbec. Zatímco ostatní na stanovišti rozestavená včelstva již delší dobu nelétají, nalétává loupežící včelstvo tak dlouho na zdroj potravy, až jej vyčerpá. Ráno začínají loupící včelstva létat nejdříve. Nezřídka podnítí rabující včelstvo k loupeži na tomtéž zdroji i jiná včelstva. Loupící včelstva mívají tak intenzivní sběrací pud, že mhohdy přeplní svůj úl zásobami ještě během října. Vyloupené včelstvo v této době lze zachránit jen přidáním hotových zásob z jiných včelstev.
Nemocné včelstvo
Přesné zjištění nemoci včelstva z pouhého pozorování včelstva na česně není možné. Příznaky a podezřelé momenty tam ale v mnoha případech již pozorovatelné jsou.
Nosematóza a úplavice se projeví vodnatými světlehnědými výkaly na letáku, stěnách úlu a víku a letu neschopnými, ztěžka lezoucími včelami.
Takové jednoznačně nemocné včely se objevují i u akarinózy.
Včelstvo napadené zvápenatěním plodu poznáme podle vynesených mumifikovaných, nažloutlých až bílých larev, především v ranních hodinách.
U včelstva se silnou varroázou se strážkyně na česně chovají tak, jako by se neustále musely bránit proti loupeživým vetřelcům, i když se jedná o včely z jejich vlastního včelstva. Vzájemné „očichávání“, obranná reakce vůči přilétajícím včelám a často i vzájemný boj několika včel svědčí jasně o tom, že sociální chování je narušeno. Když se jednotlivé včely vzájemně ohmatávají, přičemž mnohé z nich velmi klidně stojí, získáme dojem, že si chtějí vzájemně pomáhat. Můžeme to pozorovat v pozdních letních měsících, především v době zakrmování.
Zvlášť nápadně se na česnu projevuje černá nemoc v oblastech s medovicovou jedlovou snůškou. I při dobré snůšce a za letového počasí se neochlupené létavky shlukují na letáku, na stěnách úlu, ale velmi často i v trávě před úlem do houfů a chomáčků. Sotva lezou, třepou křídly, nemohou létat a hynou. Zvyšující se počet mrtvolek před úlem signalizuje zhroucení včelstva, pokud nebude ihned převezeno do oblasti bez jedlové snůšky.
Obávaný mor plodu poznáme nanejvýš podle zápachu podobného zápachu zapocených nohu, ale musíme mít jemný čich. Vnímavému pozorovateli je včelstvo napadené morem plodu nápadné slábnoucím letem, neboť sila včelstva klesá. Protože takové příznaky mají často i jiné příčiny, mohou k podobným zjištěním dospět jen ti včelaři, kteří svá včelstva dobře znají, po delší dobu je intenzivně pozorují, a mohou proto včelstva srovnávat.
Otrava prostředky na ochranu rostlin
Náhlý hromadný výskyt mrtvých včel na letáku vzbuzuje podezření, že včely neuhynuly přirozenou smrtí. U silných včelstev otravu dotykovými insekticidy nevidíme mrtvolky jenom v bezprostřední blízkosti čelních stěn úlů, ale i ve vzdálenosti do 10 až 20 m. Protože některé prostředky nepůsobí okamžitě, najedeme i včely, které zápasí se smrtí. Leží na hřbetě a křečovitými pohyby křídel se pokoušejí odlétnout. O otravě svědčí i letu neschopné, ztěžka lezoucí nebo na stéblech trávy pevně se držící včely. Někdy tento stav trvá i několik dní.
Včelstvo trpící nedostatkem vzduchu
Máme-li na úlu příliš malé česno, vidíme za příznivých snůškových dnů často až sto včel, které stojí na letáku a větrají. Příčina je většinou v rozměrech česna, kterým musí být odstraňována mj. i přebytečná vlhkost. V letních měsících zajišťuje proud vzduch, který směřuje ven, i dodatečné ochlazování vnitřních prostor úlu.
Včelstvo, které má nedostatek vzduchu při uzavření česna během transportu nebo z jiných důvodů, poznáme podle toho, že po uvolnění otvoru se vyhrne spousta včel, které pokryjí čelní stěnu úlu. Chování včel se znormalizuje až po několika hodinách. Když trpí včelstvo nedostatkem vzduchu a vysokou teplotou, projeví se to kolem česna kousky zdeformovaného díla, smíchanými s medem a mrtvými včelami.
V zimě
Při srovnání s letními měsíci se na česnu v zimě celkem nic neděje. Pečlivému pozorovateli ovšem neunikne, že i přes nízkou teplotu jednotlivé včely vyletí, ale již se nevrátí. Tyto včely jsou nemocné a přestárlé a úl opouštějí. Když se objeví ve zvýšené míře zimní měl smíchaná s drtí z plástů a mrtvými včelami, znamená to, že je v úlu myš. Pokud do úlu proniká rejsek, nejsou pozorovány rozkousané plásty. Podle zanechaných křídel a nožiček je vidět, že hlodavci rozkousávají těla mrtvých včel. Zatímco hlodavci těla včel rozkousávají, rejskové konzumují přes otvor v hrudníku pouze létací svalstvo.
Při proletu po delší zimní přestávce se včely nezbavují pouze výkalů, ale znova se orientují, neboť orientace se po delší letové pauze ztrácí.
Spojování včelstev
Na jaře není sice spojování problémem, nicméně by měla platit jedna zásada: nikdy nespojujeme dvě slabá včelstva! Praktické zkušenosti ukazují, že takto spojená včelstva budou opět včelstvem slabým. Spojení se silným včelstvem, které je na nejméně 10 rámcích, původní včelstvo posílí a otevře mu cestu k lepšímu vývoji.
Při spojování slabší včelstvo nasadíme na včelstvo silnější. Matku ze slabého včelstva můžeme odstranit, není to ale nutné. Problémy se dvěma matkami ve včelstvu nejsou. Během jednoho až dvou týdnů jedna z nich chybí. Při spojování od června/července je lepší, když slabší matku odstraníme a mezi spojované nástavky dáme proděrovaný novinový papír; včelstva se spojí bez konfliktu.
Krmení kapsovým (rámkovým) krmítkem
Je to velmi jednoduché zařízení, které používáme k podávání krmného těsta a suchého cukru. Má tvar a výšku rámku o dvojnásobné šířce, z obou stran má ale 3 až 4 mm tlusté stěny z laminátu nebo sololitu. Při rozměrech rámku 39 x 24 se do krmítka vejde 2 až 3kg krmného těsta. Krmítko zavěsíme na kraj nástavku, přičemž 1 nebo 2 sousední plásty nemusí být obsazeny včelami. Rozvíjející se včelstvo tento prostor potřebuje.
V tomto ročním období může dostat včelstvo při nedostatku potravy pouze medocukrové těsto, nebo ještě lépe ztuhlý květový med, což zajistí teplo a podnítí činnost. V této době se neosvědčilo zkrmování cukru suchého ani rozpuštěného. Při krmení suchým cukrem potřebuje včelstvo příliš mnoho vody kterou si pro odebírání cukru musí opatřit. Dochází při tom k velkým ztrátám létavek. Roztok cukru představuje současně velké množství vody kterou musí včely z úlu odstranit. Při podání většího množství dochází zase k větším ztrátám létavek. Včelstvu se dvěma nástavky dáme kapsové krmítko dolů.
Zužování
Při přípravě včelstev na zazimování jsme se snažili o to, aby počet rámků odpovídal síle včelstva. Některá včelstva šla do zimního období ve dvou nástavcích. Při jarní prohlídce často zjistíme, že část včelstev, která byla původně ve dvou nástavcích, není schopna obsadit všech 20 plástů. Včelstvu musíme odebrat několik plástů nebo celý nástavek, přičemž ale příliš velké zúženi by nemuselo být výhodné. Při nastávajícím vzestupném rozvoji včelstva má totiž dostatek prostoru a volných buněk zásadní význam.
Včelstva, která přezimovala v jednom nástavku, obvykle zužovat nemusíme. U včelstev, která přezimovala ve dvou nástavcích, je to důležité tehdy, když při prohlídce po zvednutí horního nástavku zjistíme, že ve spodním nástavku včely nejsou. V tomto případě dáme horní nástavek, ve kterém je celé včelstvo, na dno místo spodního. Včelstvo, které má nahoře polonástavek (rámky s poloviční výškou) se zásobami a větší část včel sedí v dolním nástavku, nezužujeme. Toto včelstvo potřebuje volný prostor pro rozšíření plodového tělesa a ukládání pylu a nektaru.
Najdeme i včelstva se 3 nebo 4 plodovými plásty, pěkným věncem potravy kolem plodu a ještě 2 až 3 zásobní plásty. Po snůšce pylu objevíme mezi plodem a zásobami dostatek buněk s uloženým pylem. Poškrabání zásobních plástů a jejich převěšení k plodovému hnízdu podporuje rozvoj, ať je včelstvo v jednom nebo dvou nástavcích.
Podněcovací krmení (při špatném počasí)
Během března a dubna, někdy ještě i v květnu, bývá u nás proměnlivé počasí, které může trvat 1 až 2 týdny; sněhové a dešťové přeháňky a noční teploty 0°C a méně nejsou žádnou výjimkou. Není výjimkou, že i nejlépe ošetřovaná včelstva s dostatkem dělnic na to reagují zastavením plodování. Líhnoucí plod je však dochován. Převážně se s tím setkáváme v dřevěných úlech. Včelstvo se zpravidla opět shlukuje do zimního chomáče. V úlech tepelně lépe izolovaných pěnovými plasty je plodování omezeno podstatně méně. Přestávku v kladení matky poznáme až tehdy, když je ve včelstvu nedostatek dělnic. Udržení plodování dosáhneme za takového počasí podněcovacím krmením medocukrovým těstem nebo medem. Nedáváme je ovšem do kapsových krmítek, ale přímo nad včelí sedisko. Asi 500 g takového krmiva položíme v naříznutém sáčku z mikroténu přímo na horní loučky rámků. Velmi vhodný je ztuhlý květový med. Takové práce můžeme provést rychle i za teplot kolem bodu mrazu. Sejmutí víka a fólie a nanesení medu může trvat 1 až 2 minuty Vydatná dávka kouře nám ulehčí práci a zabrání rozmačkání včel.
Zmenšení česna
Názory na to, zda je na jaře nutno zúžit u nástavkových úlů česna o původním rozměru 450 x 20 mm či nikoliv, se různí. Příznivci zúžení tvrdí, že jsou menší tepelné ztráty, odpůrci mluví o lepším kontaktu včel s okolím. Dlouholetými pokusy a pozorováním jsem se přesvědčil, že se oba způsoby podstatně neliší. Proto již na jaře česna nezužuji. V úlech izolovaných pěnovými plasty vzniká uvnitř při nadměrně úzkých česnech příliš mnoho kondenzované vody.
Po této první důkladné prohlídce včelstev a se začátkem květu vrb a angreštu můžeme odstranit i klíny a další ochranné prostředky proti myším. Nebezpečí, že hlodavci vniknou do úlu, je malé. Panuje čilý let, zimní chomáč je rozpuštěn a vetřelci by se již v úlu určitě necítili dobře.
Na jaře není sice spojování problémem, nicméně by měla platit jedna zásada: nikdy nespojujeme dvě slabá včelstva! Praktické zkušenosti ukazují, že takto spojená včelstva budou opět včelstvem slabým. Spojení se silným včelstvem, které je na nejméně 10 rámcích, původní včelstvo posílí a otevře mu cestu k lepšímu vývoji.
Při spojování slabší včelstvo nasadíme na včelstvo silnější. Matku ze slabého včelstva můžeme odstranit, není to ale nutné. Problémy se dvěma matkami ve včelstvu nejsou. Během jednoho až dvou týdnů jedna z nich chybí. Při spojování od června/července je lepší, když slabší matku odstraníme a mezi spojované nástavky dáme proděrovaný novinový papír; včelstva se spojí bez konfliktu.
Krmení kapsovým (rámkovým) krmítkem
Je to velmi jednoduché zařízení, které používáme k podávání krmného těsta a suchého cukru. Má tvar a výšku rámku o dvojnásobné šířce, z obou stran má ale 3 až 4 mm tlusté stěny z laminátu nebo sololitu. Při rozměrech rámku 39 x 24 se do krmítka vejde 2 až 3kg krmného těsta. Krmítko zavěsíme na kraj nástavku, přičemž 1 nebo 2 sousední plásty nemusí být obsazeny včelami. Rozvíjející se včelstvo tento prostor potřebuje.
V tomto ročním období může dostat včelstvo při nedostatku potravy pouze medocukrové těsto, nebo ještě lépe ztuhlý květový med, což zajistí teplo a podnítí činnost. V této době se neosvědčilo zkrmování cukru suchého ani rozpuštěného. Při krmení suchým cukrem potřebuje včelstvo příliš mnoho vody kterou si pro odebírání cukru musí opatřit. Dochází při tom k velkým ztrátám létavek. Roztok cukru představuje současně velké množství vody kterou musí včely z úlu odstranit. Při podání většího množství dochází zase k větším ztrátám létavek. Včelstvu se dvěma nástavky dáme kapsové krmítko dolů.
Zužování
Při přípravě včelstev na zazimování jsme se snažili o to, aby počet rámků odpovídal síle včelstva. Některá včelstva šla do zimního období ve dvou nástavcích. Při jarní prohlídce často zjistíme, že část včelstev, která byla původně ve dvou nástavcích, není schopna obsadit všech 20 plástů. Včelstvu musíme odebrat několik plástů nebo celý nástavek, přičemž ale příliš velké zúženi by nemuselo být výhodné. Při nastávajícím vzestupném rozvoji včelstva má totiž dostatek prostoru a volných buněk zásadní význam.
Včelstva, která přezimovala v jednom nástavku, obvykle zužovat nemusíme. U včelstev, která přezimovala ve dvou nástavcích, je to důležité tehdy, když při prohlídce po zvednutí horního nástavku zjistíme, že ve spodním nástavku včely nejsou. V tomto případě dáme horní nástavek, ve kterém je celé včelstvo, na dno místo spodního. Včelstvo, které má nahoře polonástavek (rámky s poloviční výškou) se zásobami a větší část včel sedí v dolním nástavku, nezužujeme. Toto včelstvo potřebuje volný prostor pro rozšíření plodového tělesa a ukládání pylu a nektaru.
Najdeme i včelstva se 3 nebo 4 plodovými plásty, pěkným věncem potravy kolem plodu a ještě 2 až 3 zásobní plásty. Po snůšce pylu objevíme mezi plodem a zásobami dostatek buněk s uloženým pylem. Poškrabání zásobních plástů a jejich převěšení k plodovému hnízdu podporuje rozvoj, ať je včelstvo v jednom nebo dvou nástavcích.
Podněcovací krmení (při špatném počasí)
Během března a dubna, někdy ještě i v květnu, bývá u nás proměnlivé počasí, které může trvat 1 až 2 týdny; sněhové a dešťové přeháňky a noční teploty 0°C a méně nejsou žádnou výjimkou. Není výjimkou, že i nejlépe ošetřovaná včelstva s dostatkem dělnic na to reagují zastavením plodování. Líhnoucí plod je však dochován. Převážně se s tím setkáváme v dřevěných úlech. Včelstvo se zpravidla opět shlukuje do zimního chomáče. V úlech tepelně lépe izolovaných pěnovými plasty je plodování omezeno podstatně méně. Přestávku v kladení matky poznáme až tehdy, když je ve včelstvu nedostatek dělnic. Udržení plodování dosáhneme za takového počasí podněcovacím krmením medocukrovým těstem nebo medem. Nedáváme je ovšem do kapsových krmítek, ale přímo nad včelí sedisko. Asi 500 g takového krmiva položíme v naříznutém sáčku z mikroténu přímo na horní loučky rámků. Velmi vhodný je ztuhlý květový med. Takové práce můžeme provést rychle i za teplot kolem bodu mrazu. Sejmutí víka a fólie a nanesení medu může trvat 1 až 2 minuty Vydatná dávka kouře nám ulehčí práci a zabrání rozmačkání včel.
Zmenšení česna
Názory na to, zda je na jaře nutno zúžit u nástavkových úlů česna o původním rozměru 450 x 20 mm či nikoliv, se různí. Příznivci zúžení tvrdí, že jsou menší tepelné ztráty, odpůrci mluví o lepším kontaktu včel s okolím. Dlouholetými pokusy a pozorováním jsem se přesvědčil, že se oba způsoby podstatně neliší. Proto již na jaře česna nezužuji. V úlech izolovaných pěnovými plasty vzniká uvnitř při nadměrně úzkých česnech příliš mnoho kondenzované vody.
Po této první důkladné prohlídce včelstev a se začátkem květu vrb a angreštu můžeme odstranit i klíny a další ochranné prostředky proti myším. Nebezpečí, že hlodavci vniknou do úlu, je malé. Panuje čilý let, zimní chomáč je rozpuštěn a vetřelci by se již v úlu určitě necítili dobře.
Podletí: příprava na zimu a jaro, zazimování
Prohlídka včelstev
V podletí a začátkem podzimu se včelstvo postupně připravuje na zimní klid, na období bez plodu. Včelstva s funkční matkou nepotřebují trubce, a proto je jako zbytečnou zátěž odstraní. Přechod ze včel letních na včely zimní pokračuje zvolna. Opotřebované dělnice se vytrácejí. Plodová plocha se zmenšuje a včely ukládají zimní krmivo do její těsné blízkosti. tedy tam, kde se vytvoří zimní chomáč. Úkolem včelaře je v tuto dobu důkladná prohlídka včelstev. Je podstatně důležitější než práce se včelami na jaře.
Nejdříve musíme zjistit, zda je kontrolované včelstvo vůbec schopno zimu přežít. Musí mít výkonnou matku a být dostatečně silné, což je zárukou toho, že včelstvo nabídnuté zimní krmivo odebere a zpracuje, a ještě překoná zimní období bez plodu. Výkonnou matku poznáme nejen podle velkého množství zavíčkovaného plodu, ale i podle toho, že včelstvo je v síle, odpovídající ročnímu období. Pozorujeme-li např. u včelstva normální vývoj a potom od června zjistíme nápadný úbytek mladušek, znamená to většinou, že matka ztratila výkonnost, tj. neklade již dostatečný počet vajíček. V takových případech dochází často k tiché výměně matky, ale v srpnu/září již nemá význam, protože v té době již není k dispozici dostatek trubců. Takové včelstvo má proto obsazeno méně než 8 - 10 plástů. Podle dosavadních zkušeností je takové včelstvo pro přezimování příliš slabé. Musíme je proto zrušit, stejně jako včelstva osiřelá nebo trubčicovitá.
Manipulace s rámky
S rámky manipulujeme vždy tak, jakoby na něm byla matka, tedy opatrně nad otevřeným úlem. Pokud chceme rámek otočit otáčíme naznačeným postupem, tedy tak, aby rámek byl stále svisle.
Pro odstraňování včel z rámků musíme použít šetrné postupy. Pokud to stav rámku dovolí udeřte silně do ruky, která rámek drží. Tím srazíte většinu včel. Nikdy netlučte přímo do rámku, loučku snadno zlomíte! Zbytek včel odstraníte včelařským smetáčkem nebo peroutkou (husí brk nebo křídlo).
Prohlídka včelstev
V podletí a začátkem podzimu se včelstvo postupně připravuje na zimní klid, na období bez plodu. Včelstva s funkční matkou nepotřebují trubce, a proto je jako zbytečnou zátěž odstraní. Přechod ze včel letních na včely zimní pokračuje zvolna. Opotřebované dělnice se vytrácejí. Plodová plocha se zmenšuje a včely ukládají zimní krmivo do její těsné blízkosti. tedy tam, kde se vytvoří zimní chomáč. Úkolem včelaře je v tuto dobu důkladná prohlídka včelstev. Je podstatně důležitější než práce se včelami na jaře.
Nejdříve musíme zjistit, zda je kontrolované včelstvo vůbec schopno zimu přežít. Musí mít výkonnou matku a být dostatečně silné, což je zárukou toho, že včelstvo nabídnuté zimní krmivo odebere a zpracuje, a ještě překoná zimní období bez plodu. Výkonnou matku poznáme nejen podle velkého množství zavíčkovaného plodu, ale i podle toho, že včelstvo je v síle, odpovídající ročnímu období. Pozorujeme-li např. u včelstva normální vývoj a potom od června zjistíme nápadný úbytek mladušek, znamená to většinou, že matka ztratila výkonnost, tj. neklade již dostatečný počet vajíček. V takových případech dochází často k tiché výměně matky, ale v srpnu/září již nemá význam, protože v té době již není k dispozici dostatek trubců. Takové včelstvo má proto obsazeno méně než 8 - 10 plástů. Podle dosavadních zkušeností je takové včelstvo pro přezimování příliš slabé. Musíme je proto zrušit, stejně jako včelstva osiřelá nebo trubčicovitá.
Manipulace s rámky
S rámky manipulujeme vždy tak, jakoby na něm byla matka, tedy opatrně nad otevřeným úlem. Pokud chceme rámek otočit otáčíme naznačeným postupem, tedy tak, aby rámek byl stále svisle.
Pro odstraňování včel z rámků musíme použít šetrné postupy. Pokud to stav rámku dovolí udeřte silně do ruky, která rámek drží. Tím srazíte většinu včel. Nikdy netlučte přímo do rámku, loučku snadno zlomíte! Zbytek včel odstraníte včelařským smetáčkem nebo peroutkou (husí brk nebo křídlo).
Jak najit matku?
Nemáme přesný recept, jek najít rychle matku v silném včelstvu, ale přece je tu několik možností, jak ji najdeme s velkou pravděpodobností.
1 Má-li být vyhledána matka je třeba pracovat bez kouře, protože kouř odhání matku z plodového tělesa, kde pak sedí mezi mnoha včelami na a dá se těžko chytit. Včelstvo je třeba bez kouře rychle vyvěsil na kozlík a matku hledat teprve při opětném zavěšování plástů. Jestliže se pracuje klidně, bude téměř vždy na právě zakladeném plástu anebo na plástu před ním nebo za ním. Kde najdeme čerstvě zakladené buňky, tam matka není daleko
2. jestliže na jaře jako poslední plást zavěsíme mladý trubčí plást, zjistíme, že tento plást je brzy zakladen. V časných odpoledních hodinách pak uvidíme většinou matku jak klade. Jestliže potom krajní plást jemně vyjmeme můžeme matku dobře vychytit. Matku chytíme tím jistěji, čím klidněji pracujeme. Chceme-li matku najít, abychom ji označili, pak je k tomu nejlepší čas na jaře, protože v této době včelstva nejsou ještě tak silná. Čím pracujeme klidněji, tím rychleji dojdeme k cíli.
Zrušení včelstva
Nejlépe to provedeme tak, že včelstvo přemístíme a plásty ve vzdálenosti 5 až 10m od ostatních úlů zbavíme včel. Létavky se vžebrají do sousedních úlů. Proběhne to snadněji, když jim před ometením dáme možnost plně se nasát. Rámky se včelstvem určeným k likvidaci roztáhneme od sebe a otevřené včelstvo necháme asi 10 minut stát. Případné plodové rámky rozdělíme jiným včelstvům.
Nemáme přesný recept, jek najít rychle matku v silném včelstvu, ale přece je tu několik možností, jak ji najdeme s velkou pravděpodobností.
1 Má-li být vyhledána matka je třeba pracovat bez kouře, protože kouř odhání matku z plodového tělesa, kde pak sedí mezi mnoha včelami na a dá se těžko chytit. Včelstvo je třeba bez kouře rychle vyvěsil na kozlík a matku hledat teprve při opětném zavěšování plástů. Jestliže se pracuje klidně, bude téměř vždy na právě zakladeném plástu anebo na plástu před ním nebo za ním. Kde najdeme čerstvě zakladené buňky, tam matka není daleko
2. jestliže na jaře jako poslední plást zavěsíme mladý trubčí plást, zjistíme, že tento plást je brzy zakladen. V časných odpoledních hodinách pak uvidíme většinou matku jak klade. Jestliže potom krajní plást jemně vyjmeme můžeme matku dobře vychytit. Matku chytíme tím jistěji, čím klidněji pracujeme. Chceme-li matku najít, abychom ji označili, pak je k tomu nejlepší čas na jaře, protože v této době včelstva nejsou ještě tak silná. Čím pracujeme klidněji, tím rychleji dojdeme k cíli.
Zrušení včelstva
Nejlépe to provedeme tak, že včelstvo přemístíme a plásty ve vzdálenosti 5 až 10m od ostatních úlů zbavíme včel. Létavky se vžebrají do sousedních úlů. Proběhne to snadněji, když jim před ometením dáme možnost plně se nasát. Rámky se včelstvem určeným k likvidaci roztáhneme od sebe a otevřené včelstvo necháme asi 10 minut stát. Případné plodové rámky rozdělíme jiným včelstvům.
Úprava zimního sezení
Cílem tohoto opatření je zazimování včelstva, které má obsazeno nejméně 8 plástů; jde-li včelstvo do zimy s 20 obsazenými plásty, je to samozřejmě lepší. Na jaře má totiž podstatně lepší start. Bylo by zcela nesmyslné, kdybychom chtěli včelstvo, které má obsazeno 20 nebo dokonce 30 plástů, zúžit na 10 plástů. Příliš málo místa v úle by mělo za následek ztrátu velkého množství cenných včel, které by jinak mohly zpracovávat zimní krmivo. Nezbytným předpokladem pro dobrý zdravotní stav včelstva jsou bezvadné plásty, které nebyly mnohokrát zaplodovány. Ted' máme příležitost přidáním vhodných plástů uvést na správnou míru i tuto záležitost. Příliš černé plásty, ve kterých byl již mnohokrát plod, vyřadíme. Stejně tak odebereme plásty, které obsahují převážně medovicový med. Odebereme i dosud nezaplodované (panenské) plásty a nedostavěné mezistěny. Pokud nemáme dostatek bezvadných světlehnědých plástů, zavěsíme plásty panenské jako krycí plásty po stranách. V úlech z plastů nebo v dřevěných úlech s úzkým česnem se doporučuje vynechat v nejspodnějším nástavku (při přezimování ve dvou nástavcích) oba okrajové rámky, protože snadno zplesniví. Kapsová krmítka, která někdy zůstanou v úlech od jara, rovněž odstraníme. Zmenšení volného prostoru nebo jeho vyplnění odpovídajícími přepážkami není potřebné.
Rychlá práce
Protože tato opatření jsou nezbytná v podletí v bezsnůškovém období, je velké nebezpečí vzniku loupeže. Pomalá prohlídka, při níž v okolo rozmístěných plástech při odkrytém víku slídící včely vždy něco najdou, vede k tomu, že kolem sebe máme za chvíli množství včel hledajících potravu. Nejenže nám ztěžují práci, ale začínají i loupit. Pravidelně jsou napadána slabá včelstva nebo oddělky, jejichž zásoby z úlu rychle mizí. Obvykle je už nemůžeme zachránit. Včely po vybrání vykrádaného včelstva nebo plástů dále hledají a velmi často obtěžují lidi na sousedních pozemcích. To vede v mnoha případech k nepříjemnostem, kterým bychom se měli vyhýbat. Pomůže nám nejen rychlá práce, ale i vhodná denní doba. Potřebně rychlosti dosáhneme i tím, že před otevřením včelstva máme všechno potřebné připraveno. Přídavné plásty máme po ruce v prázdném nástavku přikrytém víkem; dýmák musí být v provozu a všechno potřebné nářadí a pomůcky máme poblíž. Hledání nástroje, např. rozpěráku při otevřeném úlu nemůže práci prospět. Vyňaté plásty zbavené včel ihned uložíme do včelotěsně uzavřeného nástavku, místnosti nebo auta se zavřenými okny, které stojí v bezprostřední blízkosti. Snáze a rychleji nám půjde práce od ruky, když budeme mít pomocníka. Ovládá dýmák, kterým odhání nalétávající včely a létavky drží ve spodní části meziplástových uliček. Navzdory rychlé práci to někdy v pozdním létě při teplotě 12 až l5°C při prohlídce několika včelstev dopadne tak, že lze stěží pokračovat prohlídkou dalších jednoduše proto, že slídící včely ze sousedních včelstev nabývají převahy. Stává se to hlavně při volném rozestavení. V takovém případě pomůže, když prohlídku necháme na příznivější hodinu, kdy je teplota venkovního ovzduší pod 10°C. Letová aktivita ještě není příliš velká, takže při rychlé práci můžeme klidně 5 až 10 včelstvům po sobě dát do pořádku jejich plásty. Včelám naprosto nevadí, když je prohlížíme za těchto teplot. Lze tuto práci dělat za příznivých světelných podmínek časně zrána nebo pozdě večer. Loupež bychom měli zlikvidovat co nejdříve po té, co se objeví, protože se jinak velmi rychle rozšíří. Zdroj odnášené potravy, jako jsou plásty s medem nebo roztok cukru, zbavíme včel - odeženeme je - a včelotěsně uzavřeme. Jakmile zaženeme loupící včely kouřem nebo sprejem odpuzujícím včely, napadené včelstvo nebo oddělek přeneseme na stanoviště vzdálené 1 až 2 km. Podle zkušeností se ale vyloupené včelstvo většinou již nedá zachránit. Při loupežení v místnostech zavřeme okna a dveře. Včely, které se táhnou za světlem, čas od času vypustíme ven; musíme pracovat rychle, protože další včely chtějí vniknout dovnitř.
Cílem tohoto opatření je zazimování včelstva, které má obsazeno nejméně 8 plástů; jde-li včelstvo do zimy s 20 obsazenými plásty, je to samozřejmě lepší. Na jaře má totiž podstatně lepší start. Bylo by zcela nesmyslné, kdybychom chtěli včelstvo, které má obsazeno 20 nebo dokonce 30 plástů, zúžit na 10 plástů. Příliš málo místa v úle by mělo za následek ztrátu velkého množství cenných včel, které by jinak mohly zpracovávat zimní krmivo. Nezbytným předpokladem pro dobrý zdravotní stav včelstva jsou bezvadné plásty, které nebyly mnohokrát zaplodovány. Ted' máme příležitost přidáním vhodných plástů uvést na správnou míru i tuto záležitost. Příliš černé plásty, ve kterých byl již mnohokrát plod, vyřadíme. Stejně tak odebereme plásty, které obsahují převážně medovicový med. Odebereme i dosud nezaplodované (panenské) plásty a nedostavěné mezistěny. Pokud nemáme dostatek bezvadných světlehnědých plástů, zavěsíme plásty panenské jako krycí plásty po stranách. V úlech z plastů nebo v dřevěných úlech s úzkým česnem se doporučuje vynechat v nejspodnějším nástavku (při přezimování ve dvou nástavcích) oba okrajové rámky, protože snadno zplesniví. Kapsová krmítka, která někdy zůstanou v úlech od jara, rovněž odstraníme. Zmenšení volného prostoru nebo jeho vyplnění odpovídajícími přepážkami není potřebné.
Rychlá práce
Protože tato opatření jsou nezbytná v podletí v bezsnůškovém období, je velké nebezpečí vzniku loupeže. Pomalá prohlídka, při níž v okolo rozmístěných plástech při odkrytém víku slídící včely vždy něco najdou, vede k tomu, že kolem sebe máme za chvíli množství včel hledajících potravu. Nejenže nám ztěžují práci, ale začínají i loupit. Pravidelně jsou napadána slabá včelstva nebo oddělky, jejichž zásoby z úlu rychle mizí. Obvykle je už nemůžeme zachránit. Včely po vybrání vykrádaného včelstva nebo plástů dále hledají a velmi často obtěžují lidi na sousedních pozemcích. To vede v mnoha případech k nepříjemnostem, kterým bychom se měli vyhýbat. Pomůže nám nejen rychlá práce, ale i vhodná denní doba. Potřebně rychlosti dosáhneme i tím, že před otevřením včelstva máme všechno potřebné připraveno. Přídavné plásty máme po ruce v prázdném nástavku přikrytém víkem; dýmák musí být v provozu a všechno potřebné nářadí a pomůcky máme poblíž. Hledání nástroje, např. rozpěráku při otevřeném úlu nemůže práci prospět. Vyňaté plásty zbavené včel ihned uložíme do včelotěsně uzavřeného nástavku, místnosti nebo auta se zavřenými okny, které stojí v bezprostřední blízkosti. Snáze a rychleji nám půjde práce od ruky, když budeme mít pomocníka. Ovládá dýmák, kterým odhání nalétávající včely a létavky drží ve spodní části meziplástových uliček. Navzdory rychlé práci to někdy v pozdním létě při teplotě 12 až l5°C při prohlídce několika včelstev dopadne tak, že lze stěží pokračovat prohlídkou dalších jednoduše proto, že slídící včely ze sousedních včelstev nabývají převahy. Stává se to hlavně při volném rozestavení. V takovém případě pomůže, když prohlídku necháme na příznivější hodinu, kdy je teplota venkovního ovzduší pod 10°C. Letová aktivita ještě není příliš velká, takže při rychlé práci můžeme klidně 5 až 10 včelstvům po sobě dát do pořádku jejich plásty. Včelám naprosto nevadí, když je prohlížíme za těchto teplot. Lze tuto práci dělat za příznivých světelných podmínek časně zrána nebo pozdě večer. Loupež bychom měli zlikvidovat co nejdříve po té, co se objeví, protože se jinak velmi rychle rozšíří. Zdroj odnášené potravy, jako jsou plásty s medem nebo roztok cukru, zbavíme včel - odeženeme je - a včelotěsně uzavřeme. Jakmile zaženeme loupící včely kouřem nebo sprejem odpuzujícím včely, napadené včelstvo nebo oddělek přeneseme na stanoviště vzdálené 1 až 2 km. Podle zkušeností se ale vyloupené včelstvo většinou již nedá zachránit. Při loupežení v místnostech zavřeme okna a dveře. Včely, které se táhnou za světlem, čas od času vypustíme ven; musíme pracovat rychle, protože další včely chtějí vniknout dovnitř.
Dostatek krmiva na zimu
Včelstvu, které má obsazeno 8 nebo 10 rámků, bychom měli dát minimálně 10 kg cukru. Tolik krmiva sice včely přes zimu nespotřebují, ale pro včelstvo, které bez problémů přezimovalo, je velmi výhodné, jestliže má hned zjara v plástech ještě dostatek zpracovaného krmiva. Včelstvo, které má na podzim obsazeno 20 rámků, potřebuje podle zkušeností z posledních let 12 až 15 kg cukru. Je samozřejmě lepší, když se včelař drží horní hranice.
Krmení a další péče
Aby dělnice mohly krmivo přijmout a zpracovat, musí být cukr rozpuštěn ve vodě. Osvědčené poměry jsou 1 : 1 a 3 :2. Posledně uvedený roztok získáme rozpuštěním 3 kg cukru ve 2 litrech vody. Přísady, jako např. lék proti nosemě, včelí čaj nebo i alkohol nenadělají v podstatě příliš velké škody, ale pro udržení potřebného zdravotního stavu včelstva nejsou bezpodmínečně nutné. Krmivo musí být v nádobách, které jsou vybaveny tak, aby krmivo odebírající včely nemohly spadnout dovnitř a utopit se. Potřebné množství krmiva by měly odebrat za 3 až 4 dny.
Včelstvu, které má obsazeno 8 nebo 10 rámků, bychom měli dát minimálně 10 kg cukru. Tolik krmiva sice včely přes zimu nespotřebují, ale pro včelstvo, které bez problémů přezimovalo, je velmi výhodné, jestliže má hned zjara v plástech ještě dostatek zpracovaného krmiva. Včelstvo, které má na podzim obsazeno 20 rámků, potřebuje podle zkušeností z posledních let 12 až 15 kg cukru. Je samozřejmě lepší, když se včelař drží horní hranice.
Krmení a další péče
Aby dělnice mohly krmivo přijmout a zpracovat, musí být cukr rozpuštěn ve vodě. Osvědčené poměry jsou 1 : 1 a 3 :2. Posledně uvedený roztok získáme rozpuštěním 3 kg cukru ve 2 litrech vody. Přísady, jako např. lék proti nosemě, včelí čaj nebo i alkohol nenadělají v podstatě příliš velké škody, ale pro udržení potřebného zdravotního stavu včelstva nejsou bezpodmínečně nutné. Krmivo musí být v nádobách, které jsou vybaveny tak, aby krmivo odebírající včely nemohly spadnout dovnitř a utopit se. Potřebné množství krmiva by měly odebrat za 3 až 4 dny.
Při použití stropního krmítka na nástavkovém úlu musíme cukr rozpustit, ale roztoku dáme do krmítka najednou 8 až 10 litrů; opakovaná dávka zajistí včelám dostatek zimních zásob. Nemůžeme přehlédnout, že stropní krmítko je poměrně velká investice. Dne se často používají místo krmítek 3,5 litrové láhve. Metoda přípravy krmného roztoku je velmi jednoduchá: do konve nalijeme 10 litrů vroucí vody a nasypeme 20 kg cukru. Po chvíli míchání je roztok hotov. Nalijeme do sklenic, nasadíme děrované víčko. Sklenici převrátíme a položíme na horní loučky rámků. Někteří včelaři používají metodu studeného krmení kdy do sklenice nasypeme hrubý krystalový cukr(3 kg) a zalijeme studenou vodou. Převrácenou sklenici opět nasadíme přímo na horní loučky rámků. Prosakující voda rozpouští cukr, takže vzniklý roztok je včelami nasáván; při dostatečném množství vody je cukr rozpuštěn beze zbytku. Včelstvo potřebuje k vyprázdnění sklenice asi týden.
Na horních loučkách rámků se doporučuje ponechat krycí fólii a tam, kde je umístěna sklenice, vyříznout otvor o průměru 60 až 80 mm. Jako ochranu sklenice před cizími včelami a počasím použijeme nasazený prázdný nástavek s víkem. Včelstvu s 11 rámky můžeme dát současně 2 sklenice, takže dobu krmení zkrátíme ze 4 až 5 týdnů na 2 až 3 týdny. Může se stát, že jsme do sklenice dali příliš mnoho cukru, a tím nedostatečné množství vody. Trochu cukru tam potom zůstane. Zbytek se použije při příští přípravě krmiva. Slabá včelstva potřebují na vyprázdnění sklenice velmi dlouhou dobu. Při chladném počasí jej dokonce nevyprázdní vůbec. Může se proto stát, že cukr začne kvasit, nebo rosolovatět a ke krmení se již nedá použít. Zjistíme to při častějších prohlídkách během krmení. Podle zkušeností se to stává u včel, které v zimě uhynou. Zrušením včelstva během podzimu zajistíme sousedním včelstvům létavky, které ještě udělají kus práce.
Čistění sklenice je jednoduché. Obtížnější je vyčistit víčko zalepené voskem nebo propolisem. Velmi namáhavé a časově náročné je odstraňování vosku čistícími prostředky. Vhodnější je vyrobit si vypichovák, kterým propíchnete všechny otvory najednou.
Opatření na zimu
Volně rozestavená včelstva přečkají, pokud jsou dobře zásobena, v našich zeměpisných šířkách extrémní chladné periody. Nezbytné a důležité je, aby včelstva nikdo nerušil. Jednoduché oplocení sice nezabrání svévolným činům, ale může pachatele odradit. Včelstva mohou často poškodit i děti, které si v zimě mezi volně rozestavenými včelstvy hrají. Leckterý datel se svojí příslovečnou vytrvalostí vydlabal při hledání potravy do úlu díru a odsoudil tímto vyrušováním včelstvo k smrti. V místech, kde se datli vyskytují, napneme před úly jemnou síť; pouze tak zabráníme tomu, aby se ptáci dostali až k úlu. O nic lepší není, když se do úlu příliš velkým česnem dostanou hlodavci a vystelou si tam hnízdo k přezimování. Nehledě k rušení včel, které jsou v zimním chomáči, nejsou ušetřeny ani plásty. Vše až na dráty a rámky je rozhlodáno, protože obsah plástů slouží vetřelci jako potrava, přičemž přednostně je vyhledáván uložený pyl. I když u silných včelstev může být ztráta včel odpojených od zimního chomáče nepodstatná, jsou i ta často na jaře ztracena. Rozkousané zbytky plástů ucpávají česno. Včely se bud' udusí, nebo, což se stává častěji, uhynou na úplavici, protože se nemohou v pravý čas vykálet. Pozorný včelař to pozná a česno uvolní. Vnikání hlodavců resp. rejsků zabráníme po zakrmení včel použitím česnové vložky upravující výšku česna na 6 až 7 mm, což umožní nemocným včelám, aby vyletěly z úlu i v zimě. Poslední prací, kterou musíme udělat, je přikrytí úlů, aby nebyly příliš vystaveny působení sněhu a deště. Tato opatření nejsou nutná u úlů z pěnového polyuretanu, které jsou velmi odolné vůči počasí. Materiál, kterým úl přikryjeme, musíme upevnit tak, aby jej neodnesl vítr a aby nemohl vydávat zvuky, které by trvale včelstvo rušily. Nejvhodnější jsou přesně přiříznuté desky ze sklolaminátu zatížené kamenem, přidrátovaný vlnitý eternit nebo jiné materiály, které nepropouštějí vodu. Méně lze doporučit přikrývání fóliemi. Přestože je dobře přidrátujeme nebo Přivážeme motouzem, nemůžeme vyloučit, že je vítr neroztrhá; kromě toho nejsou takto přikryté úly příliš velkou ozdobou krajiny. Kontrolními prohlídkami jednou týdně nebo za 14 dní získáme jistotu, že včelstva jsou v pořádku. Pokud k něčemu dojde, učiníme nejnutnější opatření odpovídající stávajícímu počasí, abychom udrželi včely při životě. Podle rozsahu a druhu škod uvědomíme svépomocný fond.
Jaro: péče o růst včelstva
Počínající rozvoj
Nerušené včelstvo zajištěné na zimu dostatkem krmiva, začne podle počasí od poloviny do konce ledna plodovat. Nastalo období vzestupného vývoje; zvolna se zvyšuje počet dělnic a včelstvo sílí. Výživu prvního plodu z matkou nakladených vajíček zajišťují zimní včely dostatkem mateří kašičky z vlastních tělesných rezerv. Časný začátek plodování, nebo dokonce díky přílišnému uteplení jeho trvalý výskyt, vede k přílišnému vyčerpání tělesných bílkovinných rezerv vytvořených na podzim. Důsledkem je to, že takové včelstvo není schopno ve vhodnou dobu pečovat o dostatečné množství plodu. Úhyn zimních včel je větší než přírůstek mladušek, takže zhroucení takového včelstva nemůžeme zabránit. Nejdůležitějším úkolem včelaře v tomto období je péče o to, aby zimní včely vydržely ve včelstvu co nejdéle.
Prolet
Za normálního počasí v našich zeměpisných šířkách končí letová aktivita včel koncem října až začátkem listopadu. V polovině až koncem února je slunce opět tak vysoko, že denní teploty 12, 15, nebo dokonce 20°C nejsou již výjimkou. Takové letové počasí dovoluje včelám opuštění úlu a vyprázdnění výkalového vaku. Je to dobré pro odstranění možných nahromaděných původců nemocí ze střeva; v opačném případě bychom se museli v této době obávat přeplnění výkalového vaku nestravitelnými látkami, kterých má zimní krmení málo.
Pozorování ukázala, že vylétají a vyprazdňují se pouze ty včely, které to nezbytně potřebují. Zimní chomáč se sice dostává do pohybu, ale ještě se nerozpouští. Na skutečnost, že v určitých letech některá včelstva prolet naléhavě potřebují, můžeme usuzovat z toho, že zasněžené plochy nebo auto světlé barvy stojící poblíž stanoviště jsou znečistěny hnědými výkaly. Stupeň znečistění vzrůstá úměrně počtu včelstev a síle včelstva, směrem od úlu klesá.
Včelařovým úkolem je odstranění česnových vložek a jiných opatření proti myším, příp. odstranění mrtvých včel z česna. Včely musí z úlu vylétat bez překážek. Neklid a silné hučení včelstva znamená pravděpodobnou osiřelost, přičemž opatření jsou v tomto období zbytečná. I když včelař v tyto dny nemůže být u včel, může přesto poznat, která včelstva začala vylétávat - vynesené mrtvé včely nebo drť mu to prozradí. U ostatních poznáme důkladnější kontrolou, zda je ucpané česno, nebo včelstvo prolet ještě nepotřebuje. Včelaře, který má včelstva na zahradě nebo poblíž bydliště, upozorní často sousedky, že prolet již začal. Včelami znečistěné pověšené prádlo bylo již nejednou příčinou hádek, kterých je lepší se vyvarovat.
Výměna dna
Samotný intenzivní prolet, který se může někdy roztáhnout na několik dní, nestačí k tomu, aby ze dna úlu zmizel všechen spad a mrtvé včely. Takové pozůstatky zimy jsou zdrojem nákaz, který se musí odstranit.
Včelař může účinně pomoci, když po proletu včel vyčistí dno - vymete zimní měl a mrtvé včely.
Racionálnější je, máme-li k dispozici náhradní dna, která můžeme pouze vyměnit. K očistění a důkladnému umytí používáme nejlépe horkou vodu, do které přidáme trochu sody. Pokud chceme pracovat zvlášť důkladně, můžeme dřevěné části a laminátové desky opálit letovací lampou, až na dřevě vystoupí léta. Tímto způsobem zaručeně zlikvidujeme veškeré bakterie a původce nemocí. Před osazením včelami bychom měli stejným způsobem ošetřit i nástavky a víko. Pozor musíme dávat samozřejmě při opalování izolačních částí vyrobených z laminátu, protože laminát nevydrží bez poškození tak vysoké teploty, jako dřevo. Raději je neopalujeme, ale důkladně očistíme.
První prohlídka, kontrola zásob
Prolet a následující výměna dna nám zajistí, že se včelstva zbavila velkého množství nemocných včel a původců nemocí. Když teď nastane špatné počasí, nebude to včelám vůbec vadit, pokud ovšem ještě mají v plástech uloženo dostatečné množství zimních zásob. Přesvědčíme se o tom krátkou prohlídkou. Přichází doba, kdy s rostoucím plodováním roste i spotřeba potravy. Najdeme-li včelstvo, které má malé zásoby krmiva, můžeme tento nedostatek odstranit pouze přidáním zpracované invertované potravy: buď přidáním zásobních plástů z pozdního podzimu, nebo dávkou 500 až 1 000 g nepříliš hustého tekutého květového, případně ztuhlého medu (přímo ke včelímu sedisku). Květový med včely okamžitě odeberou a uloží jej do plástů. Tímto způsobem bylo zachráněno před smrtí nejedno včelstvo.
Při této kontrole nemusíme vytahovat a kontrolovat všechny plásty. Vytáhneme-li jenom krajní, získáme postupným přesouváním dalších plástů dostatek místa na prohlížení jejich stavu. Při prohlídce je patrné i místo vytvoření zimního chomáče. To se může měnit případ od případu. Většina včelstev začíná konzumovat zimní zásoby uprostřed zimního sediska v blízkosti česna. Často se stává, že včelstvo, které zimuje ve dvou nástavcích, vytvoří zimní chomáč v dolním a krmivo má nad sebou jako čepici. Potravu spotřebovává zdola nahoru. Zimní chomáč se ale může vytvořit na okraji nástavku, buď vlevo, nebo vpravo, nahoře a dole. Pravidelné umístění zkrátka neexistuje.
Zásobení pylem, opatření proti nosematóze
Začátek tání sněhu a jeho pokračování společně se stoupajícími denními teplotami umožní rozkvétání první rostlin - dárců pylu. Za příznivých letových dnů se do včelstva dostane první pyl; ten naplno rozjíždí vzestupný vývoj včelstva. Pyl přijímají vylíhlé mladé včely a "přeměňují" jej na mateří kašičku. To ale současně způsobuje, že původce nosematózy přechází z klidového stadia do aktivní fáze. Preventivní opatření může šíření nemoci zabránit.
Podněcovací krmení, poškrábání víček zásobních plástů
Nabídka pylu ve volné přírodě vyvolá intenzivnější kladení vajíček, a tím také u dělnic zvýšenou péči o plod. Zimní chomáč se již rozpustil. To opět vyžaduje větší spotřebu potravy ve formě glycidů. Pro včelstvo je v tomto ročním období - březen/duben - nejlepší potravou invertovaný cukr, který včely dostaly na podzim. Včelstvo si z těchto zimních zásob odebírá podle své síly, výkonnosti matky a počtu k zakladení použitelných volných dělničích buněk. Rozhodující vliv na vývoj má teplo, které umí včelstvo vyprodukovat a udržet. I v tomto případě mají výhodu silná včelstva, která neutrpěla zimními ztrátami včel.
Teplo vzniká ve včelstvu i v tom případě, když včelstvo přechodně odebírá větší množství potravy. Abychom tohoto stavu dosáhli, poškodíme zásobní plásty, které jsou v úle. Rozpěrákem nebo odvíčkovací vidlicí poškrábeme zásobní víčka; obnažená potrava v buňkách včely dráždí k nasávání. Včely to dělají i v tom případě, když plásty s potravou dáme k plástům s plodem. Není přitom pod.. statné, když trocha zásob ukápne na rámky nebo teče po buňkách. Včely je nasají i tady proto, že tam nepatří. Včelímu smyslu pro pořádek vadí i to, že u plodového hnízda jsou plásty, které byly již jednou zavíčkovány, a teď jsou poškozeny.
Při těchto opatřeních bychom neměli zapomenout na to, že v tomto ročním období se mohou vyskytovat teplotní výkyvy 20°C a více. Plodové hnízdo musíme proto nechat pohromadě. Vsunutí poškrábaného plástu mezi plásty s plodem je možné jen v pokročilejším ročním období, kdy se již nedají očekávat příliš velké teplotní rozdíly. Tato doba nastane zpravidla v květnu.
Opakované poškrábání zásobních plástů má ještě jednu další velkou výhodu: spotřebují se zimní zásoby, jež budou proměněny v mladé včely. Ty bude včelstvo potřebovat pro nastávající snůšku. Spotřebovaný invert nemůže kazit kvalitu květového medu.
Na horních loučkách rámků se doporučuje ponechat krycí fólii a tam, kde je umístěna sklenice, vyříznout otvor o průměru 60 až 80 mm. Jako ochranu sklenice před cizími včelami a počasím použijeme nasazený prázdný nástavek s víkem. Včelstvu s 11 rámky můžeme dát současně 2 sklenice, takže dobu krmení zkrátíme ze 4 až 5 týdnů na 2 až 3 týdny. Může se stát, že jsme do sklenice dali příliš mnoho cukru, a tím nedostatečné množství vody. Trochu cukru tam potom zůstane. Zbytek se použije při příští přípravě krmiva. Slabá včelstva potřebují na vyprázdnění sklenice velmi dlouhou dobu. Při chladném počasí jej dokonce nevyprázdní vůbec. Může se proto stát, že cukr začne kvasit, nebo rosolovatět a ke krmení se již nedá použít. Zjistíme to při častějších prohlídkách během krmení. Podle zkušeností se to stává u včel, které v zimě uhynou. Zrušením včelstva během podzimu zajistíme sousedním včelstvům létavky, které ještě udělají kus práce.
Čistění sklenice je jednoduché. Obtížnější je vyčistit víčko zalepené voskem nebo propolisem. Velmi namáhavé a časově náročné je odstraňování vosku čistícími prostředky. Vhodnější je vyrobit si vypichovák, kterým propíchnete všechny otvory najednou.
Opatření na zimu
Volně rozestavená včelstva přečkají, pokud jsou dobře zásobena, v našich zeměpisných šířkách extrémní chladné periody. Nezbytné a důležité je, aby včelstva nikdo nerušil. Jednoduché oplocení sice nezabrání svévolným činům, ale může pachatele odradit. Včelstva mohou často poškodit i děti, které si v zimě mezi volně rozestavenými včelstvy hrají. Leckterý datel se svojí příslovečnou vytrvalostí vydlabal při hledání potravy do úlu díru a odsoudil tímto vyrušováním včelstvo k smrti. V místech, kde se datli vyskytují, napneme před úly jemnou síť; pouze tak zabráníme tomu, aby se ptáci dostali až k úlu. O nic lepší není, když se do úlu příliš velkým česnem dostanou hlodavci a vystelou si tam hnízdo k přezimování. Nehledě k rušení včel, které jsou v zimním chomáči, nejsou ušetřeny ani plásty. Vše až na dráty a rámky je rozhlodáno, protože obsah plástů slouží vetřelci jako potrava, přičemž přednostně je vyhledáván uložený pyl. I když u silných včelstev může být ztráta včel odpojených od zimního chomáče nepodstatná, jsou i ta často na jaře ztracena. Rozkousané zbytky plástů ucpávají česno. Včely se bud' udusí, nebo, což se stává častěji, uhynou na úplavici, protože se nemohou v pravý čas vykálet. Pozorný včelař to pozná a česno uvolní. Vnikání hlodavců resp. rejsků zabráníme po zakrmení včel použitím česnové vložky upravující výšku česna na 6 až 7 mm, což umožní nemocným včelám, aby vyletěly z úlu i v zimě. Poslední prací, kterou musíme udělat, je přikrytí úlů, aby nebyly příliš vystaveny působení sněhu a deště. Tato opatření nejsou nutná u úlů z pěnového polyuretanu, které jsou velmi odolné vůči počasí. Materiál, kterým úl přikryjeme, musíme upevnit tak, aby jej neodnesl vítr a aby nemohl vydávat zvuky, které by trvale včelstvo rušily. Nejvhodnější jsou přesně přiříznuté desky ze sklolaminátu zatížené kamenem, přidrátovaný vlnitý eternit nebo jiné materiály, které nepropouštějí vodu. Méně lze doporučit přikrývání fóliemi. Přestože je dobře přidrátujeme nebo Přivážeme motouzem, nemůžeme vyloučit, že je vítr neroztrhá; kromě toho nejsou takto přikryté úly příliš velkou ozdobou krajiny. Kontrolními prohlídkami jednou týdně nebo za 14 dní získáme jistotu, že včelstva jsou v pořádku. Pokud k něčemu dojde, učiníme nejnutnější opatření odpovídající stávajícímu počasí, abychom udrželi včely při životě. Podle rozsahu a druhu škod uvědomíme svépomocný fond.
Jaro: péče o růst včelstva
Počínající rozvoj
Nerušené včelstvo zajištěné na zimu dostatkem krmiva, začne podle počasí od poloviny do konce ledna plodovat. Nastalo období vzestupného vývoje; zvolna se zvyšuje počet dělnic a včelstvo sílí. Výživu prvního plodu z matkou nakladených vajíček zajišťují zimní včely dostatkem mateří kašičky z vlastních tělesných rezerv. Časný začátek plodování, nebo dokonce díky přílišnému uteplení jeho trvalý výskyt, vede k přílišnému vyčerpání tělesných bílkovinných rezerv vytvořených na podzim. Důsledkem je to, že takové včelstvo není schopno ve vhodnou dobu pečovat o dostatečné množství plodu. Úhyn zimních včel je větší než přírůstek mladušek, takže zhroucení takového včelstva nemůžeme zabránit. Nejdůležitějším úkolem včelaře v tomto období je péče o to, aby zimní včely vydržely ve včelstvu co nejdéle.
Prolet
Za normálního počasí v našich zeměpisných šířkách končí letová aktivita včel koncem října až začátkem listopadu. V polovině až koncem února je slunce opět tak vysoko, že denní teploty 12, 15, nebo dokonce 20°C nejsou již výjimkou. Takové letové počasí dovoluje včelám opuštění úlu a vyprázdnění výkalového vaku. Je to dobré pro odstranění možných nahromaděných původců nemocí ze střeva; v opačném případě bychom se museli v této době obávat přeplnění výkalového vaku nestravitelnými látkami, kterých má zimní krmení málo.
Pozorování ukázala, že vylétají a vyprazdňují se pouze ty včely, které to nezbytně potřebují. Zimní chomáč se sice dostává do pohybu, ale ještě se nerozpouští. Na skutečnost, že v určitých letech některá včelstva prolet naléhavě potřebují, můžeme usuzovat z toho, že zasněžené plochy nebo auto světlé barvy stojící poblíž stanoviště jsou znečistěny hnědými výkaly. Stupeň znečistění vzrůstá úměrně počtu včelstev a síle včelstva, směrem od úlu klesá.
Včelařovým úkolem je odstranění česnových vložek a jiných opatření proti myším, příp. odstranění mrtvých včel z česna. Včely musí z úlu vylétat bez překážek. Neklid a silné hučení včelstva znamená pravděpodobnou osiřelost, přičemž opatření jsou v tomto období zbytečná. I když včelař v tyto dny nemůže být u včel, může přesto poznat, která včelstva začala vylétávat - vynesené mrtvé včely nebo drť mu to prozradí. U ostatních poznáme důkladnější kontrolou, zda je ucpané česno, nebo včelstvo prolet ještě nepotřebuje. Včelaře, který má včelstva na zahradě nebo poblíž bydliště, upozorní často sousedky, že prolet již začal. Včelami znečistěné pověšené prádlo bylo již nejednou příčinou hádek, kterých je lepší se vyvarovat.
Výměna dna
Samotný intenzivní prolet, který se může někdy roztáhnout na několik dní, nestačí k tomu, aby ze dna úlu zmizel všechen spad a mrtvé včely. Takové pozůstatky zimy jsou zdrojem nákaz, který se musí odstranit.
Včelař může účinně pomoci, když po proletu včel vyčistí dno - vymete zimní měl a mrtvé včely.
Racionálnější je, máme-li k dispozici náhradní dna, která můžeme pouze vyměnit. K očistění a důkladnému umytí používáme nejlépe horkou vodu, do které přidáme trochu sody. Pokud chceme pracovat zvlášť důkladně, můžeme dřevěné části a laminátové desky opálit letovací lampou, až na dřevě vystoupí léta. Tímto způsobem zaručeně zlikvidujeme veškeré bakterie a původce nemocí. Před osazením včelami bychom měli stejným způsobem ošetřit i nástavky a víko. Pozor musíme dávat samozřejmě při opalování izolačních částí vyrobených z laminátu, protože laminát nevydrží bez poškození tak vysoké teploty, jako dřevo. Raději je neopalujeme, ale důkladně očistíme.
První prohlídka, kontrola zásob
Prolet a následující výměna dna nám zajistí, že se včelstva zbavila velkého množství nemocných včel a původců nemocí. Když teď nastane špatné počasí, nebude to včelám vůbec vadit, pokud ovšem ještě mají v plástech uloženo dostatečné množství zimních zásob. Přesvědčíme se o tom krátkou prohlídkou. Přichází doba, kdy s rostoucím plodováním roste i spotřeba potravy. Najdeme-li včelstvo, které má malé zásoby krmiva, můžeme tento nedostatek odstranit pouze přidáním zpracované invertované potravy: buď přidáním zásobních plástů z pozdního podzimu, nebo dávkou 500 až 1 000 g nepříliš hustého tekutého květového, případně ztuhlého medu (přímo ke včelímu sedisku). Květový med včely okamžitě odeberou a uloží jej do plástů. Tímto způsobem bylo zachráněno před smrtí nejedno včelstvo.
Při této kontrole nemusíme vytahovat a kontrolovat všechny plásty. Vytáhneme-li jenom krajní, získáme postupným přesouváním dalších plástů dostatek místa na prohlížení jejich stavu. Při prohlídce je patrné i místo vytvoření zimního chomáče. To se může měnit případ od případu. Většina včelstev začíná konzumovat zimní zásoby uprostřed zimního sediska v blízkosti česna. Často se stává, že včelstvo, které zimuje ve dvou nástavcích, vytvoří zimní chomáč v dolním a krmivo má nad sebou jako čepici. Potravu spotřebovává zdola nahoru. Zimní chomáč se ale může vytvořit na okraji nástavku, buď vlevo, nebo vpravo, nahoře a dole. Pravidelné umístění zkrátka neexistuje.
Zásobení pylem, opatření proti nosematóze
Začátek tání sněhu a jeho pokračování společně se stoupajícími denními teplotami umožní rozkvétání první rostlin - dárců pylu. Za příznivých letových dnů se do včelstva dostane první pyl; ten naplno rozjíždí vzestupný vývoj včelstva. Pyl přijímají vylíhlé mladé včely a "přeměňují" jej na mateří kašičku. To ale současně způsobuje, že původce nosematózy přechází z klidového stadia do aktivní fáze. Preventivní opatření může šíření nemoci zabránit.
Podněcovací krmení, poškrábání víček zásobních plástů
Nabídka pylu ve volné přírodě vyvolá intenzivnější kladení vajíček, a tím také u dělnic zvýšenou péči o plod. Zimní chomáč se již rozpustil. To opět vyžaduje větší spotřebu potravy ve formě glycidů. Pro včelstvo je v tomto ročním období - březen/duben - nejlepší potravou invertovaný cukr, který včely dostaly na podzim. Včelstvo si z těchto zimních zásob odebírá podle své síly, výkonnosti matky a počtu k zakladení použitelných volných dělničích buněk. Rozhodující vliv na vývoj má teplo, které umí včelstvo vyprodukovat a udržet. I v tomto případě mají výhodu silná včelstva, která neutrpěla zimními ztrátami včel.
Teplo vzniká ve včelstvu i v tom případě, když včelstvo přechodně odebírá větší množství potravy. Abychom tohoto stavu dosáhli, poškodíme zásobní plásty, které jsou v úle. Rozpěrákem nebo odvíčkovací vidlicí poškrábeme zásobní víčka; obnažená potrava v buňkách včely dráždí k nasávání. Včely to dělají i v tom případě, když plásty s potravou dáme k plástům s plodem. Není přitom pod.. statné, když trocha zásob ukápne na rámky nebo teče po buňkách. Včely je nasají i tady proto, že tam nepatří. Včelímu smyslu pro pořádek vadí i to, že u plodového hnízda jsou plásty, které byly již jednou zavíčkovány, a teď jsou poškozeny.
Při těchto opatřeních bychom neměli zapomenout na to, že v tomto ročním období se mohou vyskytovat teplotní výkyvy 20°C a více. Plodové hnízdo musíme proto nechat pohromadě. Vsunutí poškrábaného plástu mezi plásty s plodem je možné jen v pokročilejším ročním období, kdy se již nedají očekávat příliš velké teplotní rozdíly. Tato doba nastane zpravidla v květnu.
Opakované poškrábání zásobních plástů má ještě jednu další velkou výhodu: spotřebují se zimní zásoby, jež budou proměněny v mladé včely. Ty bude včelstvo potřebovat pro nastávající snůšku. Spotřebovaný invert nemůže kazit kvalitu květového medu.
Napajedlo
Na jaře má včelstvo velkou spotřebu vody. S nektarovou snůškou (nektar má 60 až 70 % vody) nemůžeme v podstatě ještě počítat. Vodu proto musí do úlu převážně donášet létavky Vybudování napajedla, tj. umělého zdroje vody poblíž včelstev, zajistí pokrytí spotřeby vody a zabrání ztrátám létavek. K těm může dojít při vzdálenějším zdroji vody, ale především při špatném počasí. Je jednoznačně prokázáno, že včely vodu nosí, pokud ji potřebují. Nosí ji i z nehygienických zdrojů, jakými jsou louže na okraji cesty nebo pole (následky v podobě nákazy nejsou dodnes známy). Přesto bychom napajedla měli udržovat tak čistá, jak to jen lze.
Napajedla mají mít hladinu pokrytou laťkami nebo tkaninou na plováku. Zabráníme tak tomu, aby včely spadly do vody, zkřehly a utopily se. Nádobu postavenou na závětrném slunném místě včely ihned najdou a dokud zásoba vody stačí, pravidelně ji navštěvují. Musíme dbát na to, abychom napajedlo uvedli do provozu hned po proletu.
Někdy se stává, že včely si na napajedlo musí nejdříve zvyknout. V tom případě naplníme nádobu cukrovou vodou, nebo na rošt dáme trochu ztuhlého medu; to přiláká zcela určitě létavky, které okamžitě upozorní na tento zdroj potravy ostatní včely ve včelstvu. Nová náplň a důkladné vyčistění zaručují hygienicky vyhovující stav napajedla.
Dobré výsledky se dají získat i s jiným typem napajedla: na prkénko s drážkami necháme z nádoby kapat vodu. Tento typ ale musíme častěji kontrolovat, protože u tak pomalu odtékající vody se odtok snadno ucpe. Jednoduchým napajedlem jsou vodou naplněné sklenice překlopené na tabulkách skla, hrdlo sklenice je podloženo tenkým stéblem. Včely nalákáme starým plástem naplněným vodou.)
Včely v nástavkových úlech izolovaných pěnovými plasty kryjí část potřeby vody kondenzovanou vodou z krycí fólie položené na horních loučkách rámků. Voda se vyskytuje mimo oblast sezení včel. Kapky vody z okrajových částí včely nasávají. Podle mých pozorování létají včely z takových úlů při proměnlivém letovém počasí podstatně méně než včely z dřevěných úlů. Snižují se tak i ztráty létavek.
Velký význam má napajedlo v letních měsících, kdy včely donáší do úlů vodu pro ochlazení přehřívajícího se plodiště.
Na jaře má včelstvo velkou spotřebu vody. S nektarovou snůškou (nektar má 60 až 70 % vody) nemůžeme v podstatě ještě počítat. Vodu proto musí do úlu převážně donášet létavky Vybudování napajedla, tj. umělého zdroje vody poblíž včelstev, zajistí pokrytí spotřeby vody a zabrání ztrátám létavek. K těm může dojít při vzdálenějším zdroji vody, ale především při špatném počasí. Je jednoznačně prokázáno, že včely vodu nosí, pokud ji potřebují. Nosí ji i z nehygienických zdrojů, jakými jsou louže na okraji cesty nebo pole (následky v podobě nákazy nejsou dodnes známy). Přesto bychom napajedla měli udržovat tak čistá, jak to jen lze.
Napajedla mají mít hladinu pokrytou laťkami nebo tkaninou na plováku. Zabráníme tak tomu, aby včely spadly do vody, zkřehly a utopily se. Nádobu postavenou na závětrném slunném místě včely ihned najdou a dokud zásoba vody stačí, pravidelně ji navštěvují. Musíme dbát na to, abychom napajedlo uvedli do provozu hned po proletu.
Někdy se stává, že včely si na napajedlo musí nejdříve zvyknout. V tom případě naplníme nádobu cukrovou vodou, nebo na rošt dáme trochu ztuhlého medu; to přiláká zcela určitě létavky, které okamžitě upozorní na tento zdroj potravy ostatní včely ve včelstvu. Nová náplň a důkladné vyčistění zaručují hygienicky vyhovující stav napajedla.
Dobré výsledky se dají získat i s jiným typem napajedla: na prkénko s drážkami necháme z nádoby kapat vodu. Tento typ ale musíme častěji kontrolovat, protože u tak pomalu odtékající vody se odtok snadno ucpe. Jednoduchým napajedlem jsou vodou naplněné sklenice překlopené na tabulkách skla, hrdlo sklenice je podloženo tenkým stéblem. Včely nalákáme starým plástem naplněným vodou.)
Včely v nástavkových úlech izolovaných pěnovými plasty kryjí část potřeby vody kondenzovanou vodou z krycí fólie položené na horních loučkách rámků. Voda se vyskytuje mimo oblast sezení včel. Kapky vody z okrajových částí včely nasávají. Podle mých pozorování létají včely z takových úlů při proměnlivém letovém počasí podstatně méně než včely z dřevěných úlů. Snižují se tak i ztráty létavek.
Velký význam má napajedlo v letních měsících, kdy včely donáší do úlů vodu pro ochlazení přehřívajícího se plodiště.
Prohlídka včelstev
Květy jívy, trnek a angreštu poskytují včelám první nektar. Včelstva se začínají rozrůstat, takže je čas na jejich důkladnější prohlídku. Na podzim jsme sice zazimovali pouze taková včelstva, která dávala z hlediska síly, zásob a kvality matky nejlepší předpoklady, ale nedá vyloučit, že nás některé včelstvo zklamalo, a teprve teď ukáže svůj skutečný stav.
Velký počet mrtvých včel na dně úlu, který zjistíme při čistění, je nápadný. Redukovaná síla včelstva úhynem mnoha starých včel dělá otazník nad jeho dalším bytím. Matka nemůže podávat takový výkon, s jakým se představila při podzimní prohlídce. Takové včelstvo nám bude dělat hodně starostí.
Zrušení nebo spojení je nejlepším východiskem; to platí i pro osiřelá včelstva. Neplatí to ale pro včelstva nemocná! Prohlídka, která může být při venkovních teplotách 12 až 15°C provedena přesněji, nám pomůže objevit včelstva, která mají akutní nedostatek zásob. Příčinou může být velké množství plodu jako důsledek vynikající matky a odpovídající síly včelstva. Nenajdeme zavíčkované plásty pouze na horních okrajích a v rozích plodových plástů je ještě trochu zásob. Včelstvu hrozí vyhladovění. V tomto případě je nezbytná pomoc.
Květy jívy, trnek a angreštu poskytují včelám první nektar. Včelstva se začínají rozrůstat, takže je čas na jejich důkladnější prohlídku. Na podzim jsme sice zazimovali pouze taková včelstva, která dávala z hlediska síly, zásob a kvality matky nejlepší předpoklady, ale nedá vyloučit, že nás některé včelstvo zklamalo, a teprve teď ukáže svůj skutečný stav.
Velký počet mrtvých včel na dně úlu, který zjistíme při čistění, je nápadný. Redukovaná síla včelstva úhynem mnoha starých včel dělá otazník nad jeho dalším bytím. Matka nemůže podávat takový výkon, s jakým se představila při podzimní prohlídce. Takové včelstvo nám bude dělat hodně starostí.
Zrušení nebo spojení je nejlepším východiskem; to platí i pro osiřelá včelstva. Neplatí to ale pro včelstva nemocná! Prohlídka, která může být při venkovních teplotách 12 až 15°C provedena přesněji, nám pomůže objevit včelstva, která mají akutní nedostatek zásob. Příčinou může být velké množství plodu jako důsledek vynikající matky a odpovídající síly včelstva. Nenajdeme zavíčkované plásty pouze na horních okrajích a v rozích plodových plástů je ještě trochu zásob. Včelstvu hrozí vyhladovění. V tomto případě je nezbytná pomoc.
Růst plodového tělesa (hnízda)
Koncem dubna a začátkem května je při normálním vývoji včelstva přírůstek mladušek, v důsledku velkého množství plodu, větší než úhyn zimních včel. Ty jsou sice u některých včelstev až do konce května, ale nemají již takový význam jako v minulých týdnech. Včelstvo začíná sílit.
Objevuje se požadavek na zvětšení prostoru. Zaprvé musí mít matka dostatek místa na kladení, za druhé musí mít včelstvo místo na uložení nektaru a pylu.
Včelstvo můžeme rozšířit, jakmile jsou v horním nástavku všechny uličky mezi plásty vyplněny včelami. Prohlédneme-li plásty takového včelstva, vidíme, že na 5 až 7 středových plástech je plod ve všech stadiích vývoje. Okrajové plásty jsou již částečně zaplněny nektarem, medem a pylem. U dobrého včelstva ve dvou nástavcích s výkonnou matkou, najdeme plodové plásty i v dolním nástavku. Po dobré snůšce pylu z jívy, vrb a smetánky, která začíná kvést, je tam uložen převážně pyl.
Pro rozšíření včelstva připravíme nejdříve nástavek, do kterého zavěsíme 4 hotové, pokud možno loňské, od vytočeného medu vlhké plásty a zbytek rámky s mezistěnami. To všechno připravíme u rozšiřovaného včelstva. Dva z hotových středových plástů (jsou uprostřed nového nástavku) vyjmeme a na jejich místo přesuneme ze včelstva 2 zavíčkované plodové plásty i se včelami. Plodové plásty uprostřed původního nástavku srazíme dohromady a prázdné plásty dáme jako okrajové. Nový nástavek postavíme jako třetí nahoru, přičemž plodové plásty necháme uprostřed. K plodovým plástům přisuneme loňské plásty od medu a rámky s mezistěnami dáme na okraje.
Při popsané rozšiřovací metodě dosáhneme toho, že plodové hnízdo zůstane dole i nahoře pohromadě a navíc plod v třetím nástavku láká matku nahoru. Období špatného počasí nezpůsobí nachlazení plodu, při dobré snůšce má takové včelstvo dostatek prostoru.
Stejný způsob použijeme při rozšiřování včelstva z prvního nástavku do druhého, z druhého do třetího anebo z třetího do čtvrtého. V nástavkové technologii ošetřování včelstev lze použít řadu různých způsobů.
Vystavěné mezistěny
Při prvním rozšíření máme obvykle k dispozici dostatek hotových, od medu vlhkých plástů po předchozím medobraní. Při nasazování dalších nástavků již hotové plásty zpravidla chybí, takže musíme použít mezistěny. To není nakonec špatné. Dobře živená včelstva vytáhnou mezistěny v květnu během snůšky ze smetánky, ovocných stromů a řepky a ještě do nich uloží nektar a pyl. Taková včelstva vystaví během roku průměrně nejméně 10 mezistěn. Špičková včelstva potřebují při dobré snůšce od června 20 až 30 mezistěn. Při takové intenzivní stavbě vznikají bezvadné plásty přispívající k udržení zdraví včelstev a k dobré kvalitě medu.
Mateří mřížka
Tato provozní pomůcka, kterou v roce 1890 vynalezl pravděpodobně Preuss, má zabránit matce, aby opustila určitý prostor v úlu. Mateří mřížky jsou používány dva typy. S tenkými kulatými dráty, které jsou od sebe vzdáleny 4,2 mm (Prokopovičova mateří mřížka (1775-1850) původně z dřevěných latěk) a plechová (či foliová) s oválnými otvory (Hannemannova mřížka). Mřížkou sice mohou prolézat dělnice, ale neprojde jimi matka nebo trubci. V úlu tak měl být zajištěn prostor bez plodu a mřížka měla zčásti zabránit matce, aby při rojení opustila úl. V minulých letech se tato metoda s větším nebo menším úspěchem uplatňovala. V letech se střední a vysokou snůškou bylo použití mateřské mřížky spíše nevýhodné. Oddělený horní nástavek, přestože v něm byly zavěšeny plásty s plodem, není již tak dobře začleněn do celkového tělesa včelstva. Při porovnání pěti včelstev s mřížkou a bez mřížky nebyly v důsledku omezení plodového tělesa zjištěny významné rozdíly v množství získaného medu. Ve včelstvech s mřížkou nebyly dosaženy větší medové výnosy ani ve snůškově slabších letech. Malé zásoby jsou ve snůškově slabých letech totiž ukládány v blízkosti plodu. Měl jsem vždy dojem, že mřížka působí jako překážka. Jak ještě uvidíme později, má svoje využití v odchovu matek v dochovném včelstvu.
Koncem dubna a začátkem května je při normálním vývoji včelstva přírůstek mladušek, v důsledku velkého množství plodu, větší než úhyn zimních včel. Ty jsou sice u některých včelstev až do konce května, ale nemají již takový význam jako v minulých týdnech. Včelstvo začíná sílit.
Objevuje se požadavek na zvětšení prostoru. Zaprvé musí mít matka dostatek místa na kladení, za druhé musí mít včelstvo místo na uložení nektaru a pylu.
Včelstvo můžeme rozšířit, jakmile jsou v horním nástavku všechny uličky mezi plásty vyplněny včelami. Prohlédneme-li plásty takového včelstva, vidíme, že na 5 až 7 středových plástech je plod ve všech stadiích vývoje. Okrajové plásty jsou již částečně zaplněny nektarem, medem a pylem. U dobrého včelstva ve dvou nástavcích s výkonnou matkou, najdeme plodové plásty i v dolním nástavku. Po dobré snůšce pylu z jívy, vrb a smetánky, která začíná kvést, je tam uložen převážně pyl.
Pro rozšíření včelstva připravíme nejdříve nástavek, do kterého zavěsíme 4 hotové, pokud možno loňské, od vytočeného medu vlhké plásty a zbytek rámky s mezistěnami. To všechno připravíme u rozšiřovaného včelstva. Dva z hotových středových plástů (jsou uprostřed nového nástavku) vyjmeme a na jejich místo přesuneme ze včelstva 2 zavíčkované plodové plásty i se včelami. Plodové plásty uprostřed původního nástavku srazíme dohromady a prázdné plásty dáme jako okrajové. Nový nástavek postavíme jako třetí nahoru, přičemž plodové plásty necháme uprostřed. K plodovým plástům přisuneme loňské plásty od medu a rámky s mezistěnami dáme na okraje.
Při popsané rozšiřovací metodě dosáhneme toho, že plodové hnízdo zůstane dole i nahoře pohromadě a navíc plod v třetím nástavku láká matku nahoru. Období špatného počasí nezpůsobí nachlazení plodu, při dobré snůšce má takové včelstvo dostatek prostoru.
Stejný způsob použijeme při rozšiřování včelstva z prvního nástavku do druhého, z druhého do třetího anebo z třetího do čtvrtého. V nástavkové technologii ošetřování včelstev lze použít řadu různých způsobů.
Vystavěné mezistěny
Při prvním rozšíření máme obvykle k dispozici dostatek hotových, od medu vlhkých plástů po předchozím medobraní. Při nasazování dalších nástavků již hotové plásty zpravidla chybí, takže musíme použít mezistěny. To není nakonec špatné. Dobře živená včelstva vytáhnou mezistěny v květnu během snůšky ze smetánky, ovocných stromů a řepky a ještě do nich uloží nektar a pyl. Taková včelstva vystaví během roku průměrně nejméně 10 mezistěn. Špičková včelstva potřebují při dobré snůšce od června 20 až 30 mezistěn. Při takové intenzivní stavbě vznikají bezvadné plásty přispívající k udržení zdraví včelstev a k dobré kvalitě medu.
Mateří mřížka
Tato provozní pomůcka, kterou v roce 1890 vynalezl pravděpodobně Preuss, má zabránit matce, aby opustila určitý prostor v úlu. Mateří mřížky jsou používány dva typy. S tenkými kulatými dráty, které jsou od sebe vzdáleny 4,2 mm (Prokopovičova mateří mřížka (1775-1850) původně z dřevěných latěk) a plechová (či foliová) s oválnými otvory (Hannemannova mřížka). Mřížkou sice mohou prolézat dělnice, ale neprojde jimi matka nebo trubci. V úlu tak měl být zajištěn prostor bez plodu a mřížka měla zčásti zabránit matce, aby při rojení opustila úl. V minulých letech se tato metoda s větším nebo menším úspěchem uplatňovala. V letech se střední a vysokou snůškou bylo použití mateřské mřížky spíše nevýhodné. Oddělený horní nástavek, přestože v něm byly zavěšeny plásty s plodem, není již tak dobře začleněn do celkového tělesa včelstva. Při porovnání pěti včelstev s mřížkou a bez mřížky nebyly v důsledku omezení plodového tělesa zjištěny významné rozdíly v množství získaného medu. Ve včelstvech s mřížkou nebyly dosaženy větší medové výnosy ani ve snůškově slabších letech. Malé zásoby jsou ve snůškově slabých letech totiž ukládány v blízkosti plodu. Měl jsem vždy dojem, že mřížka působí jako překážka. Jak ještě uvidíme později, má svoje využití v odchovu matek v dochovném včelstvu.
Vystavěné mezistěny
Při prvním rozšíření máme obvykle k dispozici dostatek hotových, od medu vlhkých plástů po předchozím medobraní. Při nasazování dalších nástavků již hotové plásty zpravidla chybí, takže musíme použít mezistěny. To není nakonec špatné. Dobře živená včelstva vytáhnou mezistěny v květnu během snůšky ze smetánky, ovocných stromů a řepky a ještě do nich uloží nektar a pyl. Taková včelstva vystaví během roku průměrně nejméně 10 mezistěn. Špičková včelstva potřebují při dobré snůšce od června 20 až 30 mezistěn. Při takové intenzivní stavbě vznikají bezvadné plásty přispívající k udržení zdraví včelstev a k dobré kvalitě medu.
Mateří mřížka
Tato provozní pomůcka, kterou v roce 1890 vynalezl pravděpodobně Preuss, má zabránit matce, aby opustila určitý prostor v úlu. Mateří mřížky jsou používány dva typy. S tenkými kulatými dráty, které jsou od sebe vzdáleny 4,2 mm (Prokopovičova mateří mřížka (1775-1850) původně z dřevěných latěk) a plechová (či foliová) s oválnými otvory (Hannemannova mřížka). Mřížkou sice mohou prolézat dělnice, ale neprojde jimi matka nebo trubci. V úlu tak měl být zajištěn prostor bez plodu a mřížka měla zčásti zabránit matce, aby při rojení opustila úl. V minulých letech se tato metoda s větším nebo menším úspěchem uplatňovala. V letech se střední a vysokou snůškou bylo použití mateřské mřížky spíše nevýhodné. Oddělený horní nástavek, přestože v něm byly zavěšeny plásty s plodem, není již tak dobře začleněn do celkového tělesa včelstva. Při porovnání pěti včelstev s mřížkou a bez mřížky nebyly v důsledku omezení plodového tělesa zjištěny významné rozdíly v množství získaného medu. Ve včelstvech s mřížkou nebyly dosaženy větší medové výnosy ani ve snůškově slabších letech. Malé zásoby jsou ve snůškově slabých letech totiž ukládány v blízkosti plodu. Měl jsem vždy dojem, že mřížka působí jako překážka. Jak ještě uvidíme později, má svoje využití v odchovu matek v dochovném včelstvu.
Při prvním rozšíření máme obvykle k dispozici dostatek hotových, od medu vlhkých plástů po předchozím medobraní. Při nasazování dalších nástavků již hotové plásty zpravidla chybí, takže musíme použít mezistěny. To není nakonec špatné. Dobře živená včelstva vytáhnou mezistěny v květnu během snůšky ze smetánky, ovocných stromů a řepky a ještě do nich uloží nektar a pyl. Taková včelstva vystaví během roku průměrně nejméně 10 mezistěn. Špičková včelstva potřebují při dobré snůšce od června 20 až 30 mezistěn. Při takové intenzivní stavbě vznikají bezvadné plásty přispívající k udržení zdraví včelstev a k dobré kvalitě medu.
Mateří mřížka
Tato provozní pomůcka, kterou v roce 1890 vynalezl pravděpodobně Preuss, má zabránit matce, aby opustila určitý prostor v úlu. Mateří mřížky jsou používány dva typy. S tenkými kulatými dráty, které jsou od sebe vzdáleny 4,2 mm (Prokopovičova mateří mřížka (1775-1850) původně z dřevěných latěk) a plechová (či foliová) s oválnými otvory (Hannemannova mřížka). Mřížkou sice mohou prolézat dělnice, ale neprojde jimi matka nebo trubci. V úlu tak měl být zajištěn prostor bez plodu a mřížka měla zčásti zabránit matce, aby při rojení opustila úl. V minulých letech se tato metoda s větším nebo menším úspěchem uplatňovala. V letech se střední a vysokou snůškou bylo použití mateřské mřížky spíše nevýhodné. Oddělený horní nástavek, přestože v něm byly zavěšeny plásty s plodem, není již tak dobře začleněn do celkového tělesa včelstva. Při porovnání pěti včelstev s mřížkou a bez mřížky nebyly v důsledku omezení plodového tělesa zjištěny významné rozdíly v množství získaného medu. Ve včelstvech s mřížkou nebyly dosaženy větší medové výnosy ani ve snůškově slabších letech. Malé zásoby jsou ve snůškově slabých letech totiž ukládány v blízkosti plodu. Měl jsem vždy dojem, že mřížka působí jako překážka. Jak ještě uvidíme později, má svoje využití v odchovu matek v dochovném včelstvu.
Značení matek
I když se matka liší od dělnic a trubců svým delším a štíhlejším vzhledem, je často obtížné ji najít, zejména jsou-li plásty hustě obsazeny včelami.
Hledání ztěžují i pobíhající včely Snadněji matku najdeme, když je označená barevnou značkou, a je proto nápadnější. K označení potřebujeme pochopitelně matku, kterou musíme nejdříve chytit. K tomu potřebujeme párátko seříznuté na obou koncích natupo, trochu acetonové barvy (ev. značky) a zpočátku možná i pomůcky jako síťku nebo trubičku na značení matek (dostaneme v odborném obchodě). Nácvikem na trubcích a dělnicích získáme tolik zručnosti, že označování zvládneme i bez pomůcek. Postupujeme následovně: matku držíme pevně palcem a ukazováčkem za hruď (zadečkem směrem od dlaně) a koncem párátka jí naneseme na hruď trochu laku - ne příliš mnoho! Druhým, trochu navlhčeným koncem párátka přiložíme značku na lak.
Aby byly matky označeny jednotně podle roku vylíhnutí, byly pro celý svět stanoveny v jednotlivých letech tyto barvy:
2000 zelená
2001 modrá
2002 bílá
2003 žlutá
2004 červená
V dalších letech se s barvami ve stejném pořadí začíná znova. Můžeme použít i značky s čísly. Barevné značky s číslem usnadňují přehled o stáří a příslušnosti matky ke včelstvu.
Proti ztrátě matky při vyrojení někteří včelaři doporučují zastřihnou 1/3 křídla například v sudý rok vlevo, lichý rok vpravo.
Značení matek a zastřihávání křidélek natrénujte nejdříve na trubcích, potom na dělnicích a teprve pak zkoušejte na matce!
Tichá výměna matky
Při prohlídce včelstva někdy zjistíme. že místo pěkně označené matky je v úlu matka neznačená. To znamená, že včelstvo provedlo tichou výměnu matky, aniž včelař co zpozoroval. Buď dřívější matka při nějakém zásahu zahynula, nebo včelstvo z důvodů nějaké vady matky včas narazilo matečníky.
Často se stává, že stará matka zůstává ve včelstvu ještě nějakou dobu po oplození matky mladé, než je někdy později ubodána. Někdy je to doba značně dlouhá, bylo zaznamenáno i přezimování obou matek. Tichá výměna je v letech se špatným červnovým počasím častější, než když v čase páření vládne odpovídající počasí. K tiché výměně vede nejen nedostatečné oplození, ale v těchto letech i nedostatečné množství odchovávaného plodu. Výměna probíhá velmi často ještě koncem léta (většinou však neúspěšně), nebo v příštím roce.
I když se matka liší od dělnic a trubců svým delším a štíhlejším vzhledem, je často obtížné ji najít, zejména jsou-li plásty hustě obsazeny včelami.
Hledání ztěžují i pobíhající včely Snadněji matku najdeme, když je označená barevnou značkou, a je proto nápadnější. K označení potřebujeme pochopitelně matku, kterou musíme nejdříve chytit. K tomu potřebujeme párátko seříznuté na obou koncích natupo, trochu acetonové barvy (ev. značky) a zpočátku možná i pomůcky jako síťku nebo trubičku na značení matek (dostaneme v odborném obchodě). Nácvikem na trubcích a dělnicích získáme tolik zručnosti, že označování zvládneme i bez pomůcek. Postupujeme následovně: matku držíme pevně palcem a ukazováčkem za hruď (zadečkem směrem od dlaně) a koncem párátka jí naneseme na hruď trochu laku - ne příliš mnoho! Druhým, trochu navlhčeným koncem párátka přiložíme značku na lak.
Aby byly matky označeny jednotně podle roku vylíhnutí, byly pro celý svět stanoveny v jednotlivých letech tyto barvy:
2000 zelená
2001 modrá
2002 bílá
2003 žlutá
2004 červená
V dalších letech se s barvami ve stejném pořadí začíná znova. Můžeme použít i značky s čísly. Barevné značky s číslem usnadňují přehled o stáří a příslušnosti matky ke včelstvu.
Proti ztrátě matky při vyrojení někteří včelaři doporučují zastřihnou 1/3 křídla například v sudý rok vlevo, lichý rok vpravo.
Značení matek a zastřihávání křidélek natrénujte nejdříve na trubcích, potom na dělnicích a teprve pak zkoušejte na matce!
Tichá výměna matky
Při prohlídce včelstva někdy zjistíme. že místo pěkně označené matky je v úlu matka neznačená. To znamená, že včelstvo provedlo tichou výměnu matky, aniž včelař co zpozoroval. Buď dřívější matka při nějakém zásahu zahynula, nebo včelstvo z důvodů nějaké vady matky včas narazilo matečníky.
Často se stává, že stará matka zůstává ve včelstvu ještě nějakou dobu po oplození matky mladé, než je někdy později ubodána. Někdy je to doba značně dlouhá, bylo zaznamenáno i přezimování obou matek. Tichá výměna je v letech se špatným červnovým počasím častější, než když v čase páření vládne odpovídající počasí. K tiché výměně vede nejen nedostatečné oplození, ale v těchto letech i nedostatečné množství odchovávaného plodu. Výměna probíhá velmi často ještě koncem léta (většinou však neúspěšně), nebo v příštím roce.
Sbírání roje a jeho ošetřování
Pozorování vylétávajícího roje je velmi emotivním zážitkem. Včely překotně opouštějí úl („jako voda“) a svým hučením na sebe upozorní. Usadí se poblíž úlu na nejrůznějších (někdy nejnemožnějších) místech. Někdy se usadí ve velkých výškách. Při sbírání roje proto vždy pamatujte na bezpečnost a uvědomte si, že i ten největší roj nestojí za úraz. Doporučovaným způsobem je nalákání roje rozetřením rozdrcených trubců na požadovaném místě (větvi či rojáčku).
Než roj setřeseme, posbíráme nebo jiným způsobem umístíme do rojáčku, doporučuje se hrozen trochu pokropit vodou z rozprašovače nebo koštěte. Při zatřesení včely z horní vrstvy tak snadno nevzlétnou. Silný úder do větve, na které hrozen včel sedí zajistí, že většina včel spadne do podstaveného koše nebo rojáčku. U méně hodnotných stromů nebo keřů odřízneme potřebný kus větve a celý roj sneseme dolů.
Pro sundávání rojů z vyšších stromů je možné použít bydlo na kterém je zavěšen igelitový pytel. Pytel je opatřen drátěným okem pro zesílení okraje a trojitým závěsem. Včely z pytle nevylétají. Po snesení pytle roj sesypeme do rojáčku nebo přímo do úlu.
Roje, které se usadily na kmeni stromu nebo plotě musíme smést do rojáčku smetáčkem. Postříkání vodou je v tomto případě zcela nezbytné. Rojáček dáme do těsné blízkosti roje. Pokud se podaří smést do rojáčku matku, poletující včely se brzy stáhnou dovnitř. Pokud nelze včely smést, lze je do rojáčku nalákat vložením rámku s plodem (např. trubčím). Včely větrající se zvednutým zadečkem a ukazující pachovou žlázu prozradí včelaři, že přemístění roje se zdařilo. Pokud se včely chovají jinak, vytvoří se brzy nový hrozen a sbírání roje se musí opakovat.
Nádobu (rojáček apod.) na sebrání roje umístíme na stinné místo, protože roje, které jsou na prudkém slunci, rády vyletí. Pokud takové místo nenajdeme, přehodíme přes rojáček mokrý pytel. Asi za půl hodiny nastane normální letový provoz, který nám dokazuje, že jsme získali nové včelstvo; od vyrojeného se úplně oddělilo. Není zcela nezbytné, abychom roj, než jej definitivně umístíme v úlu, přechovávali dlouhou dobu ve tmavém sklepě. Potřebné je to tehdy pokud roj nemáme okamžitě kam dát; neměl by tam ale být déle než 1 až 2 dny.
Nejlepší doba k sebrání roje a umístění ve tmě je večer, když včely přestanou létat; všechny včely které jsou venku, zůstanou pro roj zachovány. Těžké je sbírat roj, který se usadil na špatně přístupném místě. Ve velkoměstech musí často zakročit hasiči; takové bezprizorné roje dávají většinou včelaři, který jim s odchytem pomáhal. Sbírání rojů by mělo být provedeno odborně a proto je třeba zajistit aby nebyl likvidován nehumánním způsobem. Doporučuji oznámit hasičům a policii své telefonní číslo, na kterém Vás zastihnou v případě potřeby sejmutí roje ve městě. U nás podle veterinárních předpisů podléhají roje neznámého původu povinné likvidaci, a to z nákazových důvodů.
Při získání nepřístupných rojů lze také postupovat následovně: na tyč, která dosáhne až k hroznu včel, připevníme plást s otevřeným plodem. Když jej dáme až k hroznu, včely plást okamžitě obsadí. Takovým jednoduchým způsobem můžeme sebrat roj prakticky odkudkoliv.
Když roj nikdo nechytne, hledají včely-ubytovatelky vhodné místo a prostor, kam by roj mohl odtáhnout. Může to být prázdný úl, dutý strom, dutina ve zdi, prostor pod střechou, nebo i husté trnité křoví. Tam si roj vybuduje potřebné dílo. Zkušenosti posledních let ale ukazují, že takové roje na rozdíl od chovaných včelstev nemají i kvůli změněným potravním podmínkám šanci dlouho přežít. V dnešní době by včelstva sama padla na varroázu.
Pozorování vylétávajícího roje je velmi emotivním zážitkem. Včely překotně opouštějí úl („jako voda“) a svým hučením na sebe upozorní. Usadí se poblíž úlu na nejrůznějších (někdy nejnemožnějších) místech. Někdy se usadí ve velkých výškách. Při sbírání roje proto vždy pamatujte na bezpečnost a uvědomte si, že i ten největší roj nestojí za úraz. Doporučovaným způsobem je nalákání roje rozetřením rozdrcených trubců na požadovaném místě (větvi či rojáčku).
Než roj setřeseme, posbíráme nebo jiným způsobem umístíme do rojáčku, doporučuje se hrozen trochu pokropit vodou z rozprašovače nebo koštěte. Při zatřesení včely z horní vrstvy tak snadno nevzlétnou. Silný úder do větve, na které hrozen včel sedí zajistí, že většina včel spadne do podstaveného koše nebo rojáčku. U méně hodnotných stromů nebo keřů odřízneme potřebný kus větve a celý roj sneseme dolů.
Pro sundávání rojů z vyšších stromů je možné použít bydlo na kterém je zavěšen igelitový pytel. Pytel je opatřen drátěným okem pro zesílení okraje a trojitým závěsem. Včely z pytle nevylétají. Po snesení pytle roj sesypeme do rojáčku nebo přímo do úlu.
Roje, které se usadily na kmeni stromu nebo plotě musíme smést do rojáčku smetáčkem. Postříkání vodou je v tomto případě zcela nezbytné. Rojáček dáme do těsné blízkosti roje. Pokud se podaří smést do rojáčku matku, poletující včely se brzy stáhnou dovnitř. Pokud nelze včely smést, lze je do rojáčku nalákat vložením rámku s plodem (např. trubčím). Včely větrající se zvednutým zadečkem a ukazující pachovou žlázu prozradí včelaři, že přemístění roje se zdařilo. Pokud se včely chovají jinak, vytvoří se brzy nový hrozen a sbírání roje se musí opakovat.
Nádobu (rojáček apod.) na sebrání roje umístíme na stinné místo, protože roje, které jsou na prudkém slunci, rády vyletí. Pokud takové místo nenajdeme, přehodíme přes rojáček mokrý pytel. Asi za půl hodiny nastane normální letový provoz, který nám dokazuje, že jsme získali nové včelstvo; od vyrojeného se úplně oddělilo. Není zcela nezbytné, abychom roj, než jej definitivně umístíme v úlu, přechovávali dlouhou dobu ve tmavém sklepě. Potřebné je to tehdy pokud roj nemáme okamžitě kam dát; neměl by tam ale být déle než 1 až 2 dny.
Nejlepší doba k sebrání roje a umístění ve tmě je večer, když včely přestanou létat; všechny včely které jsou venku, zůstanou pro roj zachovány. Těžké je sbírat roj, který se usadil na špatně přístupném místě. Ve velkoměstech musí často zakročit hasiči; takové bezprizorné roje dávají většinou včelaři, který jim s odchytem pomáhal. Sbírání rojů by mělo být provedeno odborně a proto je třeba zajistit aby nebyl likvidován nehumánním způsobem. Doporučuji oznámit hasičům a policii své telefonní číslo, na kterém Vás zastihnou v případě potřeby sejmutí roje ve městě. U nás podle veterinárních předpisů podléhají roje neznámého původu povinné likvidaci, a to z nákazových důvodů.
Při získání nepřístupných rojů lze také postupovat následovně: na tyč, která dosáhne až k hroznu včel, připevníme plást s otevřeným plodem. Když jej dáme až k hroznu, včely plást okamžitě obsadí. Takovým jednoduchým způsobem můžeme sebrat roj prakticky odkudkoliv.
Když roj nikdo nechytne, hledají včely-ubytovatelky vhodné místo a prostor, kam by roj mohl odtáhnout. Může to být prázdný úl, dutý strom, dutina ve zdi, prostor pod střechou, nebo i husté trnité křoví. Tam si roj vybuduje potřebné dílo. Zkušenosti posledních let ale ukazují, že takové roje na rozdíl od chovaných včelstev nemají i kvůli změněným potravním podmínkám šanci dlouho přežít. V dnešní době by včelstva sama padla na varroázu.
Umělý roj, hladový roj
Musím se zmínit i o tom, že včelař má možnost vytvořit umělý roj (smetenec). Potřebuje k tomu oplozenou matku, kterou dá do přidávací klícky, jejíž vstupní otvor ucpe krmným těstem. Klícku dá do úlu nebo rojáčku a přidá k ní 1 až 2kg včel pomocí smyku. Mírné pokropení těchto včel usnadňuje práci. Přijetí matky se podaří pouze v tom případě, že v rojáčku není další matka. Toho lze dosáhnou „proséváním“ včel přes mateří mřížku. Tento umělý roj by měl být 1 až 2 dny vězněn v temné místnosti. Nesmíme zapomenout včely krmit.
Přidání oplozené nebo neoplozené matky je často obtížné, zejména v tom případě, že se jedná o náhradu kvalitní matky bodavých včel stejnou matkou včel nebodavých. Nejlépe se to podaří tehdy když už včely nemají žádnou možnost vychovat si matku z plodu po vyměňované matce a tvoříme-li smetenec z mladých včel. Právě to je případ umělého roje (smetence) nebo oddělku, který tvoříme pomocí plástů se zavíčkovaným plodem.
Hladový roj se objeví v tom případě, když následkem akutního nedostatku pastvy odletí celé včelstvo. Je to ale velmi vzácný případ.
Ošetřování roje
Usazení roje je možno udělat vysypáním roje do připraveného úlu ale lépe je udělat to pomocí náběhu. Náběh je deska přiložená k úlu mírně stoupající k česnu. Na tuto desku roj vysypeme a můžeme pozorovat roj jak klidně obsazuje nabídnutý úl. Často takto spatříme i matku. Je to další emotivní zážitek, kdy se včely rozhučí a všechny natočí směrem k česnu. V klidu můžeme pozorovat jak postupně obsazují připravený úl.
Úspěšné sebrání roje je počátkem existence nového včelstva. Včely, které do něj patří, ztratí orientaci na své mateřské včelstvo. Do jejich nového, čistě vymytého úlu dáme podle síly roje rámky s mezistěnami, protože stavební pud včel je velmi silný. Roj o hmotnosti 2,5 kg snadno dostaví 10 mezistěn. Je to dáno mimořádnou vitalitou, kterou roj disponuje. Do středu mu přesto přidáme hotový plást, aby matka mohla klást a dělnice měly kam ukládat donášenou potravu. Po několika dnech je roj zalétaný na nové místo. Roj má velmi silně rozvinutý sběrací pud a proto i schopnost využít „troškové“ snůšky. V bezsnůškovém období, nebo při nepříznivém počasí, dáváme včelám med nebo roztok cukru, abychom podpořili vývoj v kvalitní včelstvo, které by mohlo ještě úspěšně zasáhnout do pozdnější jedlové snůšky. Z rojů usazených v květnu/červnu mohou být ještě tentýž rok snůškově zralá včelstva. Dříve byl květnový roj hodnocen za fůru sena. Dnes při správném ošetřování může přinést slušný výnos.
Ošetřování vyrojeného včelstva
Vyrojené včelstvo vyžaduje zvláštní péči. Protože velká část včel každého stáří odlétla, je zbytek včelstva pochopitelně menší. Plásty, které nejsou vůbec, nebo jen řídce obsazeny včelami, odejmeme. Dva týdny po rojení zjistíme, zda má včelstvo matku; kontrola nás musí přesvědčit o tom, že včelstvo je v pořádku. Pokud již matka klade, zajistí dostatek potravy zesílení včelstva, které potom může bez problémů přezimovat. Pokud matka vajíčka neklade, je lepší takové včelstvo zrušit, než aplikovat nejistou metodu náhrady matky.
Spojení roje s vyrojeným včelstvem
Včely se velmi často rojí krátce před začátkem snůšky. Jak roj, tak vyrojené včelstvo ji jen stěží využijí; totéž se stane, když se včely rojí během květu řepky. Spojení roje s vyrojeným včelstvem vede ke ztrátě rojového pudu ale i ke ztrátě vitality roje. Snůškové včelstvo získá spět dostatečný počet létavek. Vytvoření snůškového včelstva a rozmnožení včelstev může však probíhat současně. Roj přemístíme do nástavku vybaveného mezistěnami a prázdnými plásty, který je umístěn na dně místo vyrojeného včelstva. Vyrojené včelstvo dáme na jiné místo. Létavky se vrátí k roji a posílí jej. Po 2 až 3 dnech vytvoříme z vyrojeného včelstva oddělek, přidáme mu mladou matku a zbytek vyrojeného včelstva spojíme s rojem. Z plástů vrácených k roji pečlivě odstraníme všechny matečníky.
Musím se zmínit i o tom, že včelař má možnost vytvořit umělý roj (smetenec). Potřebuje k tomu oplozenou matku, kterou dá do přidávací klícky, jejíž vstupní otvor ucpe krmným těstem. Klícku dá do úlu nebo rojáčku a přidá k ní 1 až 2kg včel pomocí smyku. Mírné pokropení těchto včel usnadňuje práci. Přijetí matky se podaří pouze v tom případě, že v rojáčku není další matka. Toho lze dosáhnou „proséváním“ včel přes mateří mřížku. Tento umělý roj by měl být 1 až 2 dny vězněn v temné místnosti. Nesmíme zapomenout včely krmit.
Přidání oplozené nebo neoplozené matky je často obtížné, zejména v tom případě, že se jedná o náhradu kvalitní matky bodavých včel stejnou matkou včel nebodavých. Nejlépe se to podaří tehdy když už včely nemají žádnou možnost vychovat si matku z plodu po vyměňované matce a tvoříme-li smetenec z mladých včel. Právě to je případ umělého roje (smetence) nebo oddělku, který tvoříme pomocí plástů se zavíčkovaným plodem.
Hladový roj se objeví v tom případě, když následkem akutního nedostatku pastvy odletí celé včelstvo. Je to ale velmi vzácný případ.
Ošetřování roje
Usazení roje je možno udělat vysypáním roje do připraveného úlu ale lépe je udělat to pomocí náběhu. Náběh je deska přiložená k úlu mírně stoupající k česnu. Na tuto desku roj vysypeme a můžeme pozorovat roj jak klidně obsazuje nabídnutý úl. Často takto spatříme i matku. Je to další emotivní zážitek, kdy se včely rozhučí a všechny natočí směrem k česnu. V klidu můžeme pozorovat jak postupně obsazují připravený úl.
Úspěšné sebrání roje je počátkem existence nového včelstva. Včely, které do něj patří, ztratí orientaci na své mateřské včelstvo. Do jejich nového, čistě vymytého úlu dáme podle síly roje rámky s mezistěnami, protože stavební pud včel je velmi silný. Roj o hmotnosti 2,5 kg snadno dostaví 10 mezistěn. Je to dáno mimořádnou vitalitou, kterou roj disponuje. Do středu mu přesto přidáme hotový plást, aby matka mohla klást a dělnice měly kam ukládat donášenou potravu. Po několika dnech je roj zalétaný na nové místo. Roj má velmi silně rozvinutý sběrací pud a proto i schopnost využít „troškové“ snůšky. V bezsnůškovém období, nebo při nepříznivém počasí, dáváme včelám med nebo roztok cukru, abychom podpořili vývoj v kvalitní včelstvo, které by mohlo ještě úspěšně zasáhnout do pozdnější jedlové snůšky. Z rojů usazených v květnu/červnu mohou být ještě tentýž rok snůškově zralá včelstva. Dříve byl květnový roj hodnocen za fůru sena. Dnes při správném ošetřování může přinést slušný výnos.
Ošetřování vyrojeného včelstva
Vyrojené včelstvo vyžaduje zvláštní péči. Protože velká část včel každého stáří odlétla, je zbytek včelstva pochopitelně menší. Plásty, které nejsou vůbec, nebo jen řídce obsazeny včelami, odejmeme. Dva týdny po rojení zjistíme, zda má včelstvo matku; kontrola nás musí přesvědčit o tom, že včelstvo je v pořádku. Pokud již matka klade, zajistí dostatek potravy zesílení včelstva, které potom může bez problémů přezimovat. Pokud matka vajíčka neklade, je lepší takové včelstvo zrušit, než aplikovat nejistou metodu náhrady matky.
Spojení roje s vyrojeným včelstvem
Včely se velmi často rojí krátce před začátkem snůšky. Jak roj, tak vyrojené včelstvo ji jen stěží využijí; totéž se stane, když se včely rojí během květu řepky. Spojení roje s vyrojeným včelstvem vede ke ztrátě rojového pudu ale i ke ztrátě vitality roje. Snůškové včelstvo získá spět dostatečný počet létavek. Vytvoření snůškového včelstva a rozmnožení včelstev může však probíhat současně. Roj přemístíme do nástavku vybaveného mezistěnami a prázdnými plásty, který je umístěn na dně místo vyrojeného včelstva. Vyrojené včelstvo dáme na jiné místo. Létavky se vrátí k roji a posílí jej. Po 2 až 3 dnech vytvoříme z vyrojeného včelstva oddělek, přidáme mu mladou matku a zbytek vyrojeného včelstva spojíme s rojem. Z plástů vrácených k roji pečlivě odstraníme všechny matečníky.
Krmení po snůšce
V letech bez výskytu medovice klesá v červnu/červenci snůška nektaru tak rapidně, že musíme včelstva přikrmovat. Pokud jim nepomůžeme, některá včelstva nejen že hladoví, ale sníží plodování do té míry, že díky zeslabení nebudou schopna přezimovat. V takových letech zasáhne včelař, který připravuje plásty pro zimní sezení a dává včelám odpovídající krmivo. Každé 3 až 4 týdny nasadí kbelík s roztokem ze 3 kg cukru, čímž podporuje plodování, takže na přezimování jsou připravena silná včelstva s přirozenou skladbou. V srpnu/září končí zimní krmení. Včelstva mají v plástech většinou tolik potravy, že na dokrmování jí spotřebují málo.
Chov a rozmnožování matek - doplňování stavu včelstev
Předpokladem rozmnožování matek jsou dobré praktické zkušenosti. Při poradenské praxi se v minulých letech ukázalo, že začátečníci se sami blíže seznámili se včelstvem a našli rychleji vztah k praktické práci při chovu včel. Současně se zahájením chovu se chtěli seznámit s problematikou chovu matek.
Postup při chovu
Pokud chováme pouze několik včelstev, je dobré, když si plnohodnotné matky opatříme u známého množitele a šlechtitele. Adresy zjistíme v odborném časopise „Včelařství“. Dobře vedené skupiny chovatelů ve svazech nabízejí často stejně kvalitní materiál; jejich členové jsou rovněž připraveni poradit začátečníkům.
Rozmnožování matek ve vlastním chovu je nezbytné a má smysl pouze tehdy máme-li 15 až 20 a více užitkových včelstev. Vhodným způsobem chovu, využitím zralých matečníků a v neposlední řadě i řízeným oplozováním můžeme získat plnohodnotné matky. Navíc si můžeme sami určit termín, kdy budeme mít k dispozici matečníky nebo matky. Cílený chov matek vyžaduje nejen dobrý počáteční materiál, ale i dochovné včelstvo. Matečníky, které v něm po přelarvování dozrály, můžeme hned přidat k vytvářeným oddělkům. Klícky na líhnutí a oplodňáčky všech druhů se dnes používají zřídka; svoje opodstatnění mají při umělém oplozování matek.
V letech bez výskytu medovice klesá v červnu/červenci snůška nektaru tak rapidně, že musíme včelstva přikrmovat. Pokud jim nepomůžeme, některá včelstva nejen že hladoví, ale sníží plodování do té míry, že díky zeslabení nebudou schopna přezimovat. V takových letech zasáhne včelař, který připravuje plásty pro zimní sezení a dává včelám odpovídající krmivo. Každé 3 až 4 týdny nasadí kbelík s roztokem ze 3 kg cukru, čímž podporuje plodování, takže na přezimování jsou připravena silná včelstva s přirozenou skladbou. V srpnu/září končí zimní krmení. Včelstva mají v plástech většinou tolik potravy, že na dokrmování jí spotřebují málo.
Chov a rozmnožování matek - doplňování stavu včelstev
Předpokladem rozmnožování matek jsou dobré praktické zkušenosti. Při poradenské praxi se v minulých letech ukázalo, že začátečníci se sami blíže seznámili se včelstvem a našli rychleji vztah k praktické práci při chovu včel. Současně se zahájením chovu se chtěli seznámit s problematikou chovu matek.
Postup při chovu
Pokud chováme pouze několik včelstev, je dobré, když si plnohodnotné matky opatříme u známého množitele a šlechtitele. Adresy zjistíme v odborném časopise „Včelařství“. Dobře vedené skupiny chovatelů ve svazech nabízejí často stejně kvalitní materiál; jejich členové jsou rovněž připraveni poradit začátečníkům.
Rozmnožování matek ve vlastním chovu je nezbytné a má smysl pouze tehdy máme-li 15 až 20 a více užitkových včelstev. Vhodným způsobem chovu, využitím zralých matečníků a v neposlední řadě i řízeným oplozováním můžeme získat plnohodnotné matky. Navíc si můžeme sami určit termín, kdy budeme mít k dispozici matečníky nebo matky. Cílený chov matek vyžaduje nejen dobrý počáteční materiál, ale i dochovné včelstvo. Matečníky, které v něm po přelarvování dozrály, můžeme hned přidat k vytvářeným oddělkům. Klícky na líhnutí a oplodňáčky všech druhů se dnes používají zřídka; svoje opodstatnění mají při umělém oplozování matek.
Plemenné včelstvo, chovná stanice
Plemenné včelstvo je dodavatelem chovného materiálu. Musí mít proto dobré vlastnosti, jejichž zdědění je pro nás zajímavé. K žádaným vlastnostem počítáme především dobrý výnos medu v předchozích letech, malou rojivost. klidné sezení na plástech a mírnost. Dále musíme dbát na to, aby bylo včelstvo v předešlém roce zdravé a dobře se na jaře rozvíjelo. Požadujeme-li navíc určité tělesné znaky. např. loketní index dělnic, musí mít tyto znaky i plemenné včelstvo. Nebylo by správné, kdybychom chtěli vlastnosti plemenného včelstva zjistit za pouhý rok, nebo dokonce několik měsíců; trvá to nejméně 2 roky. Pokud splňuje včelstvo zvolené znaky po celé sledované období, můžeme je použít jako plemenné.
Umělým oplozením matek dosahujeme, jak již bylo řečeno, cíleného páření. Používá se především u matek plemenných včelstev a chovných stanic. I u těchto včelstev se musí jejich vlastnosti sledovat 1 až 2 roky.
Dochovné (chovné) včelstvo
Je to včelstvo, které pečuje o dorůstající matky. Musí být dobře živené bílkovinami a cukry a současně mít dostatek včel a plodu. Nemusí mít zrovna nejlepší výkony ve snůšce a nemusí být mírné. Bezpodmínečně ale musí být zdravé. Raději bych zvolil včelstvo, které úplně nesplňuje moje požadavky v produkci medu, a u kterého je proto nutná výměna matky. Při chovných metodách, které jsou vázány na určitý termín, zvolíme jako dochovné včelstvo takové, které má včelami obsazeny 3 nástavky. To je u nás zpravidla koncem května/začátkem června. Podle dosavadních zkušeností poskytuje začátek chovného procesu právě v tuto dobu jistotu, že vychováme výkonné matky.
V období nedostatečné snůšky krmíme včelstvo již od začátku až poloviny května medem. Nezbytným předpokladem je ale dostatek pylu, dostatečné množství plodu a dobrá péče o plod.
Devět až deset dnů před zahájením chovu zavřeme matku chovného včelstva do nástavku. Vyhledáme ji a i s plástem zavěsíme ho horního nástavku, který je od spodního oddělen mateří mřížkou. Pokud matku nenajdeme, dáme mřížku mezi všechny nástavky Dosáhneme toho, že probíhá normální vývoj, a že v obou nástavcích, ve kterých matka není, budou časem jen zavíčkované plodové plásty.
Asi 1 až 2 hodiny před zavěšením chovného rámku připravíme včelstvo na jeho úlohu. Odebereme matku a veškeré plásty s otevřeným plodem, ale všechny včely ponecháme v úlu. Vzhledem k odejmutí jednoho nástavku jsou oba zbývající přeplněny včelami. V nástavcích se tak zajistí dostatečné množství tepla, které je při péči o rostoucí larvu v matečníkové misce bezpodmínečně nutné. Při zúžení včelstva ve dvou nástavcích necháme hned jednu uličku volnou pro chovný rámek. Protože včelstvo nemá matku, doporučuje se zavěsit vedle mezery plást s otevřeným plodem. Soudržnost včelstva se tak zachová. Tento plást můžeme po zavěšení chovného rámku opět odstranit.
Plemenné včelstvo je dodavatelem chovného materiálu. Musí mít proto dobré vlastnosti, jejichž zdědění je pro nás zajímavé. K žádaným vlastnostem počítáme především dobrý výnos medu v předchozích letech, malou rojivost. klidné sezení na plástech a mírnost. Dále musíme dbát na to, aby bylo včelstvo v předešlém roce zdravé a dobře se na jaře rozvíjelo. Požadujeme-li navíc určité tělesné znaky. např. loketní index dělnic, musí mít tyto znaky i plemenné včelstvo. Nebylo by správné, kdybychom chtěli vlastnosti plemenného včelstva zjistit za pouhý rok, nebo dokonce několik měsíců; trvá to nejméně 2 roky. Pokud splňuje včelstvo zvolené znaky po celé sledované období, můžeme je použít jako plemenné.
Umělým oplozením matek dosahujeme, jak již bylo řečeno, cíleného páření. Používá se především u matek plemenných včelstev a chovných stanic. I u těchto včelstev se musí jejich vlastnosti sledovat 1 až 2 roky.
Dochovné (chovné) včelstvo
Je to včelstvo, které pečuje o dorůstající matky. Musí být dobře živené bílkovinami a cukry a současně mít dostatek včel a plodu. Nemusí mít zrovna nejlepší výkony ve snůšce a nemusí být mírné. Bezpodmínečně ale musí být zdravé. Raději bych zvolil včelstvo, které úplně nesplňuje moje požadavky v produkci medu, a u kterého je proto nutná výměna matky. Při chovných metodách, které jsou vázány na určitý termín, zvolíme jako dochovné včelstvo takové, které má včelami obsazeny 3 nástavky. To je u nás zpravidla koncem května/začátkem června. Podle dosavadních zkušeností poskytuje začátek chovného procesu právě v tuto dobu jistotu, že vychováme výkonné matky.
V období nedostatečné snůšky krmíme včelstvo již od začátku až poloviny května medem. Nezbytným předpokladem je ale dostatek pylu, dostatečné množství plodu a dobrá péče o plod.
Devět až deset dnů před zahájením chovu zavřeme matku chovného včelstva do nástavku. Vyhledáme ji a i s plástem zavěsíme ho horního nástavku, který je od spodního oddělen mateří mřížkou. Pokud matku nenajdeme, dáme mřížku mezi všechny nástavky Dosáhneme toho, že probíhá normální vývoj, a že v obou nástavcích, ve kterých matka není, budou časem jen zavíčkované plodové plásty.
Asi 1 až 2 hodiny před zavěšením chovného rámku připravíme včelstvo na jeho úlohu. Odebereme matku a veškeré plásty s otevřeným plodem, ale všechny včely ponecháme v úlu. Vzhledem k odejmutí jednoho nástavku jsou oba zbývající přeplněny včelami. V nástavcích se tak zajistí dostatečné množství tepla, které je při péči o rostoucí larvu v matečníkové misce bezpodmínečně nutné. Při zúžení včelstva ve dvou nástavcích necháme hned jednu uličku volnou pro chovný rámek. Protože včelstvo nemá matku, doporučuje se zavěsit vedle mezery plást s otevřeným plodem. Soudržnost včelstva se tak zachová. Tento plást můžeme po zavěšení chovného rámku opět odstranit.
Přelarvování
Při odchovu většího počtu kvalitních matek je nejlepší přebarvování do předem připravených matečníkových misek na chovných rámcích. Je to dobrá a jednoduchá metoda. Přemísťují se při ní nejmenší larvy nalezené v plástech plemenného včelstva. Larvy jsou zpravidla 1 až 2 dny staré. Připočítáme-li 3 dny stadia vajíčka, vychází nám, že vyvíjející se matka je v době přelarvování stará 4 až 5 dnů. Tento údaj je důležitý pro stanovení data dalšího použití matečníku.
Na přelarvování se používá přelarvovací lžička. Tou odebereme z dělničí buňky asi 1 až 2 mm dlouhou larvu a dáme ji do matečníkové misky. Dbáme na to aby se nepřevrátila, jinak by zahynuta (má dýchací otvory pouze na jednom boku.
Abychom mohli larvu lépe nabrat, rozšíříme buňku druhým koncem lžičky nebo seřízneme plást ostrým nožem až těsně nad dna buněk, u panenských souší stačí nožem strhnout buňky). Práci ulehčuje dobré osvětlení; přímé sluneční světlo ale citlivé larvy poškozuje. Tuto práci rád dělám ve stínu stromu vsedě. Přelarvovat můžeme nejdéle 6 hodin, protože pouze tak dlouho žije vytažený plod mimo úl. K přemístění 20 až 30 larev stačí 20 až 30 minut, podle toho, jak hojně se larvy nejmenší vhodné velikosti na plástu vyskytují.
Při vytahování plástu s plemenivem bychom se včel neměli zbavovat setřesením, protože by larvy zaplavila mateří kašička; včely opatrně ometeme metličkou.
Po zavěšení chovného rámku s miskami do dochovného včelstva se kojičky nahromaděné v uličkách začnou o plod zase starat. Známkou dobrého přísunu mateří kašičky je množství kojiček v připravené mezeře. Zateplení včelstva asi 20 mm tlustou deskou z pěnových plastů a krmení roztokem medu k úspěšnému chovu mladých matek přispívá. Druhý den můžeme zkontrolovat množství přijatých misek. Přijaté misky jsou obsahují loužičku mateří kašičky, nepřijaté jsou vyčištěny. Použijeme-li několik dochovných včelstev, poznáme podle výsledku z prvního dne vhodnost včelstev pro další chov matek.
Pokud nemáme k dispozici při prvním přelarvování mateří kašičku z divokých matečníků, pokládáme larvičky na kapičku medu. Lepších výsledků přijetí lze však dosáhnout použitím mateří kašičky zrušením přijatých matečníků druhý den a opětným přelarvením do dalších misek. Dochované matečníky včas upotřebíme nebo zaklíckujeme. Pokud to neuděláte včas čeká vás následující obraz:
Matečníky z celé budou první vylíhlou matkou zlikvidovány.
Pro úplnost vyjmenujme ještě další metody úpravy a rozmnožování plemeniva; je to obloukový řez, vykrajování buněk a chov z vajíčka. Po vypracování metody přelavování jejich význam značně poklesl, protože ve srovnání s ní mají svoje nevýhody.
Při odchovu většího počtu kvalitních matek je nejlepší přebarvování do předem připravených matečníkových misek na chovných rámcích. Je to dobrá a jednoduchá metoda. Přemísťují se při ní nejmenší larvy nalezené v plástech plemenného včelstva. Larvy jsou zpravidla 1 až 2 dny staré. Připočítáme-li 3 dny stadia vajíčka, vychází nám, že vyvíjející se matka je v době přelarvování stará 4 až 5 dnů. Tento údaj je důležitý pro stanovení data dalšího použití matečníku.
Na přelarvování se používá přelarvovací lžička. Tou odebereme z dělničí buňky asi 1 až 2 mm dlouhou larvu a dáme ji do matečníkové misky. Dbáme na to aby se nepřevrátila, jinak by zahynuta (má dýchací otvory pouze na jednom boku.
Abychom mohli larvu lépe nabrat, rozšíříme buňku druhým koncem lžičky nebo seřízneme plást ostrým nožem až těsně nad dna buněk, u panenských souší stačí nožem strhnout buňky). Práci ulehčuje dobré osvětlení; přímé sluneční světlo ale citlivé larvy poškozuje. Tuto práci rád dělám ve stínu stromu vsedě. Přelarvovat můžeme nejdéle 6 hodin, protože pouze tak dlouho žije vytažený plod mimo úl. K přemístění 20 až 30 larev stačí 20 až 30 minut, podle toho, jak hojně se larvy nejmenší vhodné velikosti na plástu vyskytují.
Při vytahování plástu s plemenivem bychom se včel neměli zbavovat setřesením, protože by larvy zaplavila mateří kašička; včely opatrně ometeme metličkou.
Po zavěšení chovného rámku s miskami do dochovného včelstva se kojičky nahromaděné v uličkách začnou o plod zase starat. Známkou dobrého přísunu mateří kašičky je množství kojiček v připravené mezeře. Zateplení včelstva asi 20 mm tlustou deskou z pěnových plastů a krmení roztokem medu k úspěšnému chovu mladých matek přispívá. Druhý den můžeme zkontrolovat množství přijatých misek. Přijaté misky jsou obsahují loužičku mateří kašičky, nepřijaté jsou vyčištěny. Použijeme-li několik dochovných včelstev, poznáme podle výsledku z prvního dne vhodnost včelstev pro další chov matek.
Pokud nemáme k dispozici při prvním přelarvování mateří kašičku z divokých matečníků, pokládáme larvičky na kapičku medu. Lepších výsledků přijetí lze však dosáhnout použitím mateří kašičky zrušením přijatých matečníků druhý den a opětným přelarvením do dalších misek. Dochované matečníky včas upotřebíme nebo zaklíckujeme. Pokud to neuděláte včas čeká vás následující obraz:
Matečníky z celé budou první vylíhlou matkou zlikvidovány.
Pro úplnost vyjmenujme ještě další metody úpravy a rozmnožování plemeniva; je to obloukový řez, vykrajování buněk a chov z vajíčka. Po vypracování metody přelavování jejich význam značně poklesl, protože ve srovnání s ní mají svoje nevýhody.
Vytváření oddělků
Chceme-li zabránit rojení včel, vytváříme mezioddělky. Později spojíme je většinou se včelstvem, ze kterého pochází. Ke ztrátám včelstev dochází i v sebelépe vedeném včelařství. Ke zvýšení a udržení počtu včelstev se dnes nepoužívají roje, ale oddělky nebo mladá včelstva, která si včelař vytváří sám. Výhodou proti roji je to, že včelař může určit sám, kdy a kolik oddělků vytvoří a jak budou silné; kromě toho s nimi má méně práce než se sbíráním a ošetřováním rojů. Při 30 % oddělků z celkového počtu kmenových včelstev se nestává, že by stav včelstev klesal. Dobrý včelař má vždy dobrá včelstva, protože si může při tvorbě oddělků vybírat a může si rovněž dovolit zrušit včelstva špatná.
K vytvoření oddělku potřebujeme nástavek se dnem a víkem, kapsové krmítko se 2 kg krmného těsta, dva prázdné plásty nebo mezistěny, zralý matečník a stanoviště; potřebné včely a plod odebereme buď plně rozvinutým včelstvům, nebo včelstvům, která k tomu účelu rozpustíme. První možnost využijeme tehdy, když není vyhlídka na snůšku, nebo když klademe důraz jen na rozmnožení včelstev. Při očekávání snůšky je lepší, když potřebný materiál použijeme ze zrušených včelstev.
Vhodná doba k vytvoření oddělku je dána zralostí matečníku. Je to 10 až 11 dnů po přelarvování. U mladších, ještě choulostivých matečníků by byly ztráty příliš vysoké. Při 12 až 13 dnech po přelarvování je zase velké nebezpečí, že se již vylíhne některá matka a zničí ostatní matečníky. Do nástavku připraveného na dně s uzavřeným česnem zavěsíme k prázdným plástům dva, pokud možno zavíčkované plodové plásty i se včelami. Do vytvářeného oddělku setřepeme ještě včely ze dvou dalších plástů. Po zavěšení naplněného kapsového krmítka uzavřeme nástavek fólií a víkem. Před tím jsme se samozřejmě přesvědčili, že v oddělku není ze včelstva nebo včelstev, ze kterých oddělek vytváříme, matka.
Další vývoj ulehčíme mladému včelstvu tím, že je umístíme 1 až 2 km daleko od včelstva, ze kterého jsme je vytvořili. Zamezíme odletu létavek, takže přirozené složení vyvíjejícího se včelstva zůstane zachováno. Na zvoleném stanovišti otevřeme česno a do nástavku přidáme zralý matečník. Umístíme jej přibližně doprostřed horního okraje plástu s plodem.
Do oddělku můžeme dát i koupenou oplozenou matku. Místo zralého matečníku přidáme matku zavřenou V přidávací klícce bez doprovodných Včel, otvor uzavřeme tuhým medocukrývým těstem. Na jeho odebrání potřebují včely 2 až 3 dny. Když je oddělek bez matky a matečníků, novou matku přijme. Výjimky ovšem potvrzují pravidlo. K zvýšení pravděpodobnosti přijetí přispívá přemístění oddělku na vzdálenější stanoviště a použití mladých včel do oddělku. Pomáhá i vložení rámku s líhnoucími se mladuškami (bez otevřeného plodu!).
Nadbytečné matečníky umístíme do klícek s kapkou medu, které uložíme do horního nástavku včelstva nad mateří mřížku.
Chceme-li zabránit rojení včel, vytváříme mezioddělky. Později spojíme je většinou se včelstvem, ze kterého pochází. Ke ztrátám včelstev dochází i v sebelépe vedeném včelařství. Ke zvýšení a udržení počtu včelstev se dnes nepoužívají roje, ale oddělky nebo mladá včelstva, která si včelař vytváří sám. Výhodou proti roji je to, že včelař může určit sám, kdy a kolik oddělků vytvoří a jak budou silné; kromě toho s nimi má méně práce než se sbíráním a ošetřováním rojů. Při 30 % oddělků z celkového počtu kmenových včelstev se nestává, že by stav včelstev klesal. Dobrý včelař má vždy dobrá včelstva, protože si může při tvorbě oddělků vybírat a může si rovněž dovolit zrušit včelstva špatná.
K vytvoření oddělku potřebujeme nástavek se dnem a víkem, kapsové krmítko se 2 kg krmného těsta, dva prázdné plásty nebo mezistěny, zralý matečník a stanoviště; potřebné včely a plod odebereme buď plně rozvinutým včelstvům, nebo včelstvům, která k tomu účelu rozpustíme. První možnost využijeme tehdy, když není vyhlídka na snůšku, nebo když klademe důraz jen na rozmnožení včelstev. Při očekávání snůšky je lepší, když potřebný materiál použijeme ze zrušených včelstev.
Vhodná doba k vytvoření oddělku je dána zralostí matečníku. Je to 10 až 11 dnů po přelarvování. U mladších, ještě choulostivých matečníků by byly ztráty příliš vysoké. Při 12 až 13 dnech po přelarvování je zase velké nebezpečí, že se již vylíhne některá matka a zničí ostatní matečníky. Do nástavku připraveného na dně s uzavřeným česnem zavěsíme k prázdným plástům dva, pokud možno zavíčkované plodové plásty i se včelami. Do vytvářeného oddělku setřepeme ještě včely ze dvou dalších plástů. Po zavěšení naplněného kapsového krmítka uzavřeme nástavek fólií a víkem. Před tím jsme se samozřejmě přesvědčili, že v oddělku není ze včelstva nebo včelstev, ze kterých oddělek vytváříme, matka.
Další vývoj ulehčíme mladému včelstvu tím, že je umístíme 1 až 2 km daleko od včelstva, ze kterého jsme je vytvořili. Zamezíme odletu létavek, takže přirozené složení vyvíjejícího se včelstva zůstane zachováno. Na zvoleném stanovišti otevřeme česno a do nástavku přidáme zralý matečník. Umístíme jej přibližně doprostřed horního okraje plástu s plodem.
Do oddělku můžeme dát i koupenou oplozenou matku. Místo zralého matečníku přidáme matku zavřenou V přidávací klícce bez doprovodných Včel, otvor uzavřeme tuhým medocukrývým těstem. Na jeho odebrání potřebují včely 2 až 3 dny. Když je oddělek bez matky a matečníků, novou matku přijme. Výjimky ovšem potvrzují pravidlo. K zvýšení pravděpodobnosti přijetí přispívá přemístění oddělku na vzdálenější stanoviště a použití mladých včel do oddělku. Pomáhá i vložení rámku s líhnoucími se mladuškami (bez otevřeného plodu!).
Nadbytečné matečníky umístíme do klícek s kapkou medu, které uložíme do horního nástavku včelstva nad mateří mřížku.
Péče o oddělek
V oddělku se matka vylíhne za 2 až 3 dny po jeho vytvoření. Ocitá se hned v přirozeném prostředí: má kolem sebe jak mladušky, tak létavky; je k dispozici jakákoliv potrava. Prohlídka po 3 dnech tento stav potvrdí. Pokud se matka nevylíhla, máme možnost přidat nový matečník. Díky zesílení oddělku líhnoucími se včelami je nutné rozšíření vystavěným plástem, nebo mezistěnou.
Matka vyletuje za 12 až 14 dnů po vytvoření oddělku k oplození. První lety matky mají orientační povahu. Za další 2 až 3 dny tak může začít s kladením vajíček. V tomto stadiu se musíme starat o dostatek místa a potravy.
Kontrola za 2 týdny po vytvoření oddělku nám ukáže, zda se při oplozovacím letu neztratila matka. Opětovné přidání matečníku nebo matky může sice ještě vést k získání plnohodnotné matky ale přesto se ukázalo, že to velmi často nemá smysl. Ztráty z důvodu nevylíhlých matečníků nebo neúspěchu při oplozování se pohybují kolem 10%. Rozpouštění nepodařených oddělků nemá význam; raději je spojíme se sousedními oddělky.
Kontrola kladení matek také ukáže, že většina oddělků spotřebovala krmné těsto, které jsme jim dali při jejich vytvoření. Dávka dalších 2 kg těsta v kapsovém krmítku je nezbytná, rovněž tak často i rozšířeni.
Při další prohlídce za 3 týdny po zahájení kladení vajíček najdeme již v oddělku mladušky které pocházejí od mladé matky. Ucelené plodové těleso svědčí o její dobré kvalitě. Po postupném zvýšení počtu plástů na 7 až 9 se doporučuje krmení roztokem cukru, které mladému včelstvu umožní vytvoření zásobních plástů a věnců. Uskuteční-li se toto krmení koncem června/začátkem července, nebude mladé včelstvo trpěl hladem. Můžeme předpokládat, že z něj do konce léta resp. podzimu vyroste včelstvo, které bude schopno přezimovat.
V oddělku se matka vylíhne za 2 až 3 dny po jeho vytvoření. Ocitá se hned v přirozeném prostředí: má kolem sebe jak mladušky, tak létavky; je k dispozici jakákoliv potrava. Prohlídka po 3 dnech tento stav potvrdí. Pokud se matka nevylíhla, máme možnost přidat nový matečník. Díky zesílení oddělku líhnoucími se včelami je nutné rozšíření vystavěným plástem, nebo mezistěnou.
Matka vyletuje za 12 až 14 dnů po vytvoření oddělku k oplození. První lety matky mají orientační povahu. Za další 2 až 3 dny tak může začít s kladením vajíček. V tomto stadiu se musíme starat o dostatek místa a potravy.
Kontrola za 2 týdny po vytvoření oddělku nám ukáže, zda se při oplozovacím letu neztratila matka. Opětovné přidání matečníku nebo matky může sice ještě vést k získání plnohodnotné matky ale přesto se ukázalo, že to velmi často nemá smysl. Ztráty z důvodu nevylíhlých matečníků nebo neúspěchu při oplozování se pohybují kolem 10%. Rozpouštění nepodařených oddělků nemá význam; raději je spojíme se sousedními oddělky.
Kontrola kladení matek také ukáže, že většina oddělků spotřebovala krmné těsto, které jsme jim dali při jejich vytvoření. Dávka dalších 2 kg těsta v kapsovém krmítku je nezbytná, rovněž tak často i rozšířeni.
Při další prohlídce za 3 týdny po zahájení kladení vajíček najdeme již v oddělku mladušky které pocházejí od mladé matky. Ucelené plodové těleso svědčí o její dobré kvalitě. Po postupném zvýšení počtu plástů na 7 až 9 se doporučuje krmení roztokem cukru, které mladému včelstvu umožní vytvoření zásobních plástů a věnců. Uskuteční-li se toto krmení koncem června/začátkem července, nebude mladé včelstvo trpěl hladem. Můžeme předpokládat, že z něj do konce léta resp. podzimu vyroste včelstvo, které bude schopno přezimovat.
Pozorování česna
Každý zásah do včelstva znamená jeho vyrušení. Začátečník se proto musí naučit zjistit stav včelstva a poznat mimořádné události z chování včel na česnu. Kontrola nebo prohlídka včelstva tedy začíná vždy pozorováním na česně.
Klidné včelstvo
Přilétající a odlétající včely se za letového počasí (teplota vzduchu ve stínu asi 12°C a více) se za normálních okolností chovají klidně. Včely, které vylétají za snůškou opouštějí česno okamžitě. Včely, které se vracejí z pastvy domů a přinášejí nektar, medovici, vodu a pyl, dosedají na leták ztěžka. Po namáhavém letu za snůškou zůstávají před zmizením v česnu chvíli na letáku a dýchacími pohyby načerpávají nezbytný kyslík. Strážkyně je beze všeho pustí do úlu. Větrající, nebo se zvednutým zadečkem a obnaženou vonnou žlázou křídly kmitající včely signalizují pracující včelstvo, přičemž po dobrém snůškovém dni se tento obrázek udržuje i v nočních hodinách. Z takových včelstev vychází medová vůně.
Když kolem poledne pozorujeme zesílení letu vyvolané mladými včelami, jedná se o včely, které vylétají z úlu poprvé. Krouží delší dobu před úlem, opisované kruhy se neustále zvětšují. Při tom se orientují, a vštěpují si do paměti vletovou stěnu úlu a její okolí. U včelstva, které jsme po kočování postavili na nové stanoviště, můžeme toto chování pozorovat jeden až dva dny. Trubci se chovají stejně jako dělnice.
Letová intenzita nám podá informaci také o síle včelstva a jeho složení. Silná včelstva, která mají osazeny 3 nástavky a normální složení (1/3 létavek a 2/3 mladušek), mají silnější let než oddělek se 4 až 8 plásty a většinou mladých včel. U takových oddělků může trvat 2 až 3 dny, než nastane normální let.
Včely vytvářející hromádky nebo hrozen kolem česna mohou signalizovat přehřátí úlu, nedostatek prostoru, bezsnůškový stav nebo cizí pach v úle. Takové chování můžeme pozorovat u včelstev, která byla za parných dnů ošetřena nadměrnou dávkou resp. vysokou koncentrací kyseliny mravenčí.
Osiřelé včelstvo
Náhlou ztrátu matky, např. po zásahu do včelstva, můžeme na česnu poznat již za půl hodiny. Včely zmateně hledající a pobíhající poblíže česna a na čelní straně úlu naznačují náhle nastoupivší osiřelost. Intenzivní létání je velmi často přerušeno, přičemž zřejmě ubude i strážkyň. V bezsnůškovém období jsou taková včelstva nezřídka vyloupena. Když k osiřelosti dojde ve dnech letového klidu, nemůžeme naříkavý bzukot včel hledajících matku přeslechnout. Stav se zase normalizuje až tehdy, když má včelstvo naražené náhradní matečníky, většinou za jeden až dva dny.
Při otevření úlu se osiřelé včelstvo intenzivně rozhučí a neuklidní se ani po delší době.
Každý zásah do včelstva znamená jeho vyrušení. Začátečník se proto musí naučit zjistit stav včelstva a poznat mimořádné události z chování včel na česnu. Kontrola nebo prohlídka včelstva tedy začíná vždy pozorováním na česně.
Klidné včelstvo
Přilétající a odlétající včely se za letového počasí (teplota vzduchu ve stínu asi 12°C a více) se za normálních okolností chovají klidně. Včely, které vylétají za snůškou opouštějí česno okamžitě. Včely, které se vracejí z pastvy domů a přinášejí nektar, medovici, vodu a pyl, dosedají na leták ztěžka. Po namáhavém letu za snůškou zůstávají před zmizením v česnu chvíli na letáku a dýchacími pohyby načerpávají nezbytný kyslík. Strážkyně je beze všeho pustí do úlu. Větrající, nebo se zvednutým zadečkem a obnaženou vonnou žlázou křídly kmitající včely signalizují pracující včelstvo, přičemž po dobrém snůškovém dni se tento obrázek udržuje i v nočních hodinách. Z takových včelstev vychází medová vůně.
Když kolem poledne pozorujeme zesílení letu vyvolané mladými včelami, jedná se o včely, které vylétají z úlu poprvé. Krouží delší dobu před úlem, opisované kruhy se neustále zvětšují. Při tom se orientují, a vštěpují si do paměti vletovou stěnu úlu a její okolí. U včelstva, které jsme po kočování postavili na nové stanoviště, můžeme toto chování pozorovat jeden až dva dny. Trubci se chovají stejně jako dělnice.
Letová intenzita nám podá informaci také o síle včelstva a jeho složení. Silná včelstva, která mají osazeny 3 nástavky a normální složení (1/3 létavek a 2/3 mladušek), mají silnější let než oddělek se 4 až 8 plásty a většinou mladých včel. U takových oddělků může trvat 2 až 3 dny, než nastane normální let.
Včely vytvářející hromádky nebo hrozen kolem česna mohou signalizovat přehřátí úlu, nedostatek prostoru, bezsnůškový stav nebo cizí pach v úle. Takové chování můžeme pozorovat u včelstev, která byla za parných dnů ošetřena nadměrnou dávkou resp. vysokou koncentrací kyseliny mravenčí.
Osiřelé včelstvo
Náhlou ztrátu matky, např. po zásahu do včelstva, můžeme na česnu poznat již za půl hodiny. Včely zmateně hledající a pobíhající poblíže česna a na čelní straně úlu naznačují náhle nastoupivší osiřelost. Intenzivní létání je velmi často přerušeno, přičemž zřejmě ubude i strážkyň. V bezsnůškovém období jsou taková včelstva nezřídka vyloupena. Když k osiřelosti dojde ve dnech letového klidu, nemůžeme naříkavý bzukot včel hledajících matku přeslechnout. Stav se zase normalizuje až tehdy, když má včelstvo naražené náhradní matečníky, většinou za jeden až dva dny.
Při otevření úlu se osiřelé včelstvo intenzivně rozhučí a neuklidní se ani po delší době.
Přemístění na jiný pozemek
Když je nový pozemek vzdálen 3 km a více od původního stanoviště, můžeme tam včelstva přemístit většinou bez větších ztrát létavek. Včely se budou vracet jenom v tom případě, že je na novém stanovišti déletrvající snůška, kterou využívaly zrovna předtím ze starého stanoviště, protože zde snůška nebyla. Někdy se to stává v oblastech s řepkovou nebo lesní snůškou. Všechny vracející se létavky přijme oddělek, který necháme na původním stanovišti.
Při přemístění včelstev na pozemky vzdálené od původního stanoviště méně než 1 km se ztrátám létavek vyhneme stěží, protože se v tomto případě pohybujeme v oblasti normálního doletu včel. Včelstva musíme proto přemísťovat až po delší letové přestávce. Může to být např. po přezimování. Musíme dbát o to, aby měly včely v každém případě po proletu. Rozhodování je těžší, jestliže přemísťujeme včelstva do vzdálenosti 1-3 km od původního stanoviště. Pokud je na novém místě na jaře v bezprostředním okruhu několika set metrů snůška, ztratíme v tomto případě při přemístění jen málo létavek. Na rozdíl od toho nejsou během přemístění v letních a podzimních měsících při slabé snůšce ztráty létavek zanedbatelné. Pokud je přemístění v této době nevyhnutelné, musíme nechat na starém stanovišti jedno včelstvo nebo oddělek.
Přemístění na stejném pozemku
Když se jedná o jednotlivá, nebo v řadě rozestavená včelstva, můžeme je beze všeho přemístit o 0,5-1 m, pokud zachováme orientaci česna. V okolí úlu musíme ale ponechat výrazné orientační body, jakými jsou např. keře. Létavky takovou nepatrnou změnu většinou ani nepostřehnou a vracejí se domů bez problémů. Jinak se ovšem chovají při otočení úlu. Malé pootočení do 45° jistě neuškodí. Větší otočení, dokonce o 180° se provést nesmí. Létavky hledají česno na původním místě po celé dny. Mnoho z nich přitom zahyne.
V letních měsících se přemístění včelstva o více než 1 m, ať orientaci česna změníme nebo zachováme, obejde beze ztrát létavek jen stěží. Tento případ může nastat tehdy, jestliže na stejném pozemku vyměňujeme chatrnou konstrukci, na které stojí úly, za novou.
Východiskem je dvojí přemístění.
Včelstva dáme na dobu 3-4 týdnů na nové stanoviště vzdálené 2-3 km. Létavky se na něm zorientují. Při vrácení na starý pozemek již díky krátkému životu nežijí létavky, které by si původní okolí pamatovaly Ztrátám létavek se tak prakticky vyhneme.
Tento způsob můžeme použít i v tom případě, že včelstva přemísťujeme na jiný pozemek vzdálený asi 100m.
Na malou vzdálenost můžeme včelstva přemístit bez problémů na začátku zimního klidu, protože včely na původní místo zapomenou. Můžeme k tomu, podle počasí využít dobu od poloviny listopadu. Doporučuje se opatrný transport, aby se udržela co nejmenší spotřeba potravy. Pokud je přemístění nezbytné koncem zimního klidu - leden/únor - měly by včely bezpodmínečně mít za sebou prolet, aby nedošlo k onemocnění úplavicí.
Když je nový pozemek vzdálen 3 km a více od původního stanoviště, můžeme tam včelstva přemístit většinou bez větších ztrát létavek. Včely se budou vracet jenom v tom případě, že je na novém stanovišti déletrvající snůška, kterou využívaly zrovna předtím ze starého stanoviště, protože zde snůška nebyla. Někdy se to stává v oblastech s řepkovou nebo lesní snůškou. Všechny vracející se létavky přijme oddělek, který necháme na původním stanovišti.
Při přemístění včelstev na pozemky vzdálené od původního stanoviště méně než 1 km se ztrátám létavek vyhneme stěží, protože se v tomto případě pohybujeme v oblasti normálního doletu včel. Včelstva musíme proto přemísťovat až po delší letové přestávce. Může to být např. po přezimování. Musíme dbát o to, aby měly včely v každém případě po proletu. Rozhodování je těžší, jestliže přemísťujeme včelstva do vzdálenosti 1-3 km od původního stanoviště. Pokud je na novém místě na jaře v bezprostředním okruhu několika set metrů snůška, ztratíme v tomto případě při přemístění jen málo létavek. Na rozdíl od toho nejsou během přemístění v letních a podzimních měsících při slabé snůšce ztráty létavek zanedbatelné. Pokud je přemístění v této době nevyhnutelné, musíme nechat na starém stanovišti jedno včelstvo nebo oddělek.
Přemístění na stejném pozemku
Když se jedná o jednotlivá, nebo v řadě rozestavená včelstva, můžeme je beze všeho přemístit o 0,5-1 m, pokud zachováme orientaci česna. V okolí úlu musíme ale ponechat výrazné orientační body, jakými jsou např. keře. Létavky takovou nepatrnou změnu většinou ani nepostřehnou a vracejí se domů bez problémů. Jinak se ovšem chovají při otočení úlu. Malé pootočení do 45° jistě neuškodí. Větší otočení, dokonce o 180° se provést nesmí. Létavky hledají česno na původním místě po celé dny. Mnoho z nich přitom zahyne.
V letních měsících se přemístění včelstva o více než 1 m, ať orientaci česna změníme nebo zachováme, obejde beze ztrát létavek jen stěží. Tento případ může nastat tehdy, jestliže na stejném pozemku vyměňujeme chatrnou konstrukci, na které stojí úly, za novou.
Východiskem je dvojí přemístění.
Včelstva dáme na dobu 3-4 týdnů na nové stanoviště vzdálené 2-3 km. Létavky se na něm zorientují. Při vrácení na starý pozemek již díky krátkému životu nežijí létavky, které by si původní okolí pamatovaly Ztrátám létavek se tak prakticky vyhneme.
Tento způsob můžeme použít i v tom případě, že včelstva přemísťujeme na jiný pozemek vzdálený asi 100m.
Na malou vzdálenost můžeme včelstva přemístit bez problémů na začátku zimního klidu, protože včely na původní místo zapomenou. Můžeme k tomu, podle počasí využít dobu od poloviny listopadu. Doporučuje se opatrný transport, aby se udržela co nejmenší spotřeba potravy. Pokud je přemístění nezbytné koncem zimního klidu - leden/únor - měly by včely bezpodmínečně mít za sebou prolet, aby nedošlo k onemocnění úplavicí.
Kočování
I když je toto provozní opatření nezbytné převážně u větších včelařských provozů, a musí se s ním proto počítat, měl by se s tímto problémem vypořádat i začátečník při pořizování svého chovu včel. Velmi často pozná, že včelstva je nutno z určitých důvodů přemísťovat. Někdy je to třeba jen proto, že na stabilním stanovišti se něco staví nebo mění. U větších chovů s 15 až 20 včelstvy známe kočování sloužící vývoji včelstev, a to např. hned na jaře do rozkvetlých lísek nebo vrb. Kočování má většinou zajistit včelaři větší medný výtěžek. Žádaným cílem kočování jsou proto kvetoucí řepková pole nebo smrkové a jedlové lesy. Před každým kočováním musíme nejdříve vyhledat a zajistit kočovné stanoviště. Musíme při tom brát v úvahu hlediska pro „předpoklady zaručeného opylení“. Dále platí pravidla vhodného stanoviště a nesmíme zapomenout ani na příslušné právní normy. K odstranění nepříjemných překvapení přispěje oběma stranám výrazně i včasná dohoda o pronájmu potřebné plochy.
Při každém kočování musíme dodržovat právní předpisy o ochraně proti šíření nakažlivých chorob včel, proto si musíme zajistit povolení OVS.
Důležitý je výběr stanoviště vůči směru případné snůšky, orientace česen vůči slunci (ev. zastínění v letních měsících).
Operace nezbytné pro přenesení, naložení a transport úlů provádíme zpravidla v době, kdy jsou všechny létavky v úlu. Česna uzavřeme teprve až po skončení letu; včelstva převezeme buď hned, nebo až příští den ráno. V tomto případě musíme bezpodmínečně zajistit dostatečné větrání. Nezřídka se při zanedbání tohoto opatření udusí nejlepší včelstva. K převozu použijeme automobil nebo traktor s vlekem. Zkušenost se zalétáváním včelstev mě však poučila i o možnosti převážení včelstev během dne, kdy vybíráme každé druhé včelstvo z řady postupně až zbude poslední skupina, jejíž přepravu necháme až na dobu, kdy se létavky vrátí z pastvy. Včely se postupně zalétají do sousedních včelstev.
Česna na novém stanovišti nemusíme otevírat až když jsou všechny úly na svém místě a všechno je uklizeno, ale můžeme je otevřít ihned po složení každé skupiny. Před přivezením další skupiny se včely již orientují na nové stanoviště. Při kočování za horkých dnů působí stříknutí vody do česna chladivě a brání přehřátí včelstev.
Přemísťování včelstev
Někdy je z nejrůznějších důvodů nutné včelstvo přemístit. Pokud je to v letních měsících, musíme učinit určitá opatření, abychom nepřišli o větší množství létavek (přemístění v noci nebo brzy ráno).
I když je toto provozní opatření nezbytné převážně u větších včelařských provozů, a musí se s ním proto počítat, měl by se s tímto problémem vypořádat i začátečník při pořizování svého chovu včel. Velmi často pozná, že včelstva je nutno z určitých důvodů přemísťovat. Někdy je to třeba jen proto, že na stabilním stanovišti se něco staví nebo mění. U větších chovů s 15 až 20 včelstvy známe kočování sloužící vývoji včelstev, a to např. hned na jaře do rozkvetlých lísek nebo vrb. Kočování má většinou zajistit včelaři větší medný výtěžek. Žádaným cílem kočování jsou proto kvetoucí řepková pole nebo smrkové a jedlové lesy. Před každým kočováním musíme nejdříve vyhledat a zajistit kočovné stanoviště. Musíme při tom brát v úvahu hlediska pro „předpoklady zaručeného opylení“. Dále platí pravidla vhodného stanoviště a nesmíme zapomenout ani na příslušné právní normy. K odstranění nepříjemných překvapení přispěje oběma stranám výrazně i včasná dohoda o pronájmu potřebné plochy.
Při každém kočování musíme dodržovat právní předpisy o ochraně proti šíření nakažlivých chorob včel, proto si musíme zajistit povolení OVS.
Důležitý je výběr stanoviště vůči směru případné snůšky, orientace česen vůči slunci (ev. zastínění v letních měsících).
Operace nezbytné pro přenesení, naložení a transport úlů provádíme zpravidla v době, kdy jsou všechny létavky v úlu. Česna uzavřeme teprve až po skončení letu; včelstva převezeme buď hned, nebo až příští den ráno. V tomto případě musíme bezpodmínečně zajistit dostatečné větrání. Nezřídka se při zanedbání tohoto opatření udusí nejlepší včelstva. K převozu použijeme automobil nebo traktor s vlekem. Zkušenost se zalétáváním včelstev mě však poučila i o možnosti převážení včelstev během dne, kdy vybíráme každé druhé včelstvo z řady postupně až zbude poslední skupina, jejíž přepravu necháme až na dobu, kdy se létavky vrátí z pastvy. Včely se postupně zalétají do sousedních včelstev.
Česna na novém stanovišti nemusíme otevírat až když jsou všechny úly na svém místě a všechno je uklizeno, ale můžeme je otevřít ihned po složení každé skupiny. Před přivezením další skupiny se včely již orientují na nové stanoviště. Při kočování za horkých dnů působí stříknutí vody do česna chladivě a brání přehřátí včelstev.
Přemísťování včelstev
Někdy je z nejrůznějších důvodů nutné včelstvo přemístit. Pokud je to v letních měsících, musíme učinit určitá opatření, abychom nepřišli o větší množství létavek (přemístění v noci nebo brzy ráno).
®